Vznik rodinné firmy VEST (Večerkovy Slané Tyčinky) se datuje rokem 1991 – jak vznikl nápad pustit se do výroby slaných pochutin?

Jsme rodinná firma – dva bratři s manželkami. Začali jsme s obchodní činností někdy počátkem devadesátých let minulého století. Měli jsme malý velkoobchod s cukrovinkami, pak jsme k tomu přidali prodejnu potravin. Z toho postupně vznikl nápad pustit se do nějaké výroby. Tím, že jsme měli maloobchodní prodejnu a také zkušenost s velkoobchodní činností, tak jsme věděli, o co je zájem. Manželův bratr je vyučený pekař-cukrář, tak to celkem logicky do sebe zapadalo a bylo jasné, že bychom měli nadále podnikat v oboru. Uvažovali jsme o koblížcích, koláčích, zákuscích, ale nebylo to ono. Chtěli jsme něco trvanlivějšího, tak jsme nakonec jednoznačně dospěli k tyčinkám.

Říká se, že každý začátek je těžký. Platilo to i ve vašem případě?

Musím přiznat, že ano. Neměli jsme žádné zkušenosti s výrobou, takže jsme museli všechno zjišťovat, bylo potřeba zařídit spoustu věcí, než se mohla v roce 1996 rozjet první výrobní linka. Vyráběla klasické tyčinky solené a tyčinky sýrové. Nabízeli jsme je do maloobchodů i velkoobchodů, nejprve ve Zlínském kraji, pak po celé republice. Protože byl o ně zájem, tak malá linka už nestačila na pokrytí poptávky. Bylo nutné postavit halu, kde už byly umístěny linky dvě. S rozšiřováním výrobních kapacit se rozšiřoval i sortiment – přibyly krekry, preclíky. No a pak ta hala už byla taky malá, tak jsme zase hledali nové prostory. V roce 2000 jsme je našli zde, na okraji Zlína, v části Louky, kde jsme si napřed pronajali halu, tu jsme rozšířili, později přistavěli do současné podoby.

Začali jste výrobou slaných tyčinek, přidávali další slané dobrůtky – kolik druhů pochutin vlastně nyní vyrábíte?

Trvanlivé pečivo by se dalo rozdělit do čtyř základních kategorií. Tyčinky (solené, bramborové, sýrové), dále preclíky, pak krekry různých tvarů a příchutí, nejnovější jsou výrobky z listového těsta, s těmi jsme začali v roce 2010. To, co jsme kdysi dělali rok, nyní vyrobíme za měsíc. Došlo k velkému nárůstu. Za rok se vyrobí cca 9 miliónů různých kusů výrobků. Prodloužila se i trvanlivost, dříve to bylo devět měsíců, nyní je to jeden rok. Můžeme se pochlubit i tím, že jsme v roce 2009 získali Perlu Zlínska pro Magic mix 200g a v roce 2010 Cenu hodnotitelské komise pro výrobek Kinder tyčinky 50g.

Jak je to s recepturami?

V praxi je to tak, že když kupujete stroj, tak i se základní recepturou. Tu pak odzkoušíte a s technologem vylaďujete. Od roku 2000 máme svého technologa z Velké Británie. V České republice se nám takového specialistu nepodařilo sehnat. Náš anglický technolog udělá návrh, který vyladíme tak, aby se do něj daly použít dostupné české suroviny a ingredience. Všechno musí do sebe rozumně zapadat. Není problém sehnat tři tuny sušeného sýra, avšak pořizovat malé množství nějaké speciální suroviny se samozřejmě nevyplatí.

Co jde nejvíce na odbyt?

Dlouhou dobu „vládly“ klasické tyčinky. Patří k občerstvení při oslavách českého národa. Poslední dobou začínají lidé preferovat spíše mix. Jde o ty výrobky v plastové vaničce, kde jsou 4 druhy, tak si je mohou dát na stůl, nebo jsou k dispozici i v sáčku. Hodně na odbyt jdou naše tyčinky z listového těsta. Nejnovějším hitem jsou Tuty krekry s příchutěmi Tomato a Oliva, Cibule a Kmín a Grahamové.

Sortiment docela inovujete, máte zřejmě velmi promyšlenou marketingovou strategii – stále přicházet s něčím novým…

Zavedení nového výrobku na trh, pokud budu upřímná, není tak lehké. Musí se vymyslet nápad, odzkoušet receptura, navrhnout obaly, je to vše na delší časové období. Než se rozhodneme něco nového vyrábět, musíme to sami otestovat. Ochutnávají a posuzují zaměstnanci, rodinní příslušníci. Testovali jsme ve školách, také se studenty Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Nejvíce se nám však osvědčily reakce od našich lidí, jejich rodin a známých. Pak záleží na tom, zda se nám podaří uspět s novým výrobkem u zahraničních řetězců. Je důležité, jak se potom výrobek prezentuje a pak si ho lidé začnou hledat sami. Je to docela složitá strategie. A pro nás jako menší či střední firmu, která si nemůže dovolit financovat drahý marketing, je to pochopitelně složitější.

Z jakých surovin vyrábíte, odkud jsou dodávány?

Hlavní surovina je mouka, dále tuk, další ingredience a přísady. Z 90 procent jde o české suroviny. Máme dodavatele z nejrůznějších míst. Z velké vzdálenosti je nám dodáváno jen sezamové semínko, to je až z Indie, ale dodává nám ho česká firma.

Na obalech vašich produktů jsou uvedeny výživové hodnoty – to je velmi zajímavá informace pro zákazníka. Navíc teď hodně diskutované téma, ne každý výrobce se tím tak pečlivě zabývá.

Vždycky jsme měli na zadní straně obalu základní informace o nutriční hodnotě výrobku. Mě samotnou jako spotřebitele to taky na jiných výrobcích zajímalo, takže jsem začala prosazovat, abychom tam tyto informace měli. K tomu potřebujete podrobnější rozbory, takže to má finanční podtext. Alergeny v textu na obalu tučně zvýrazňujeme. Podle evropské legislativy se od prosince 2014 musí na obalu dodržovat minimální velikost písma 1,2 mm. Takže už teď v tomto ohledu postupně upravujeme naše obaly, další novinkou bude rozepsat složení, např. z čeho jsou tuky, oleje, co obsahuje koření. Zvětšení písma zabere více místa na obalu, proto musíme zrušit jednu jazykovou mutaci. Na druhou stranu zvětšení písma sama vítám, protože když má člověk na obalu něco luštit, aby chodil do obchodu s lupou v kapse.

Podle informací, které o sobě zveřejňujete na internetu, jste hodně investovali do výrobního prostředí a technologie, jak se vám daří udržet krok s mezinárodně uznávanými značkami?

Zvýšený odbyt nás motivoval k tomu, že jsme pořídili nové linky s vyšší kapacitou, výkonností. Bohužel všechny jsou ze zahraničí, např. z Itálie, Rakouska, Holandska, Německa. Některé firmy mají v Česku zastoupení a servis. Některé ne a tomu jsme se museli přizpůsobit, nabrat asistentky jazykově vybavené, protože všechny záležitosti řešíme přímo. Mohu říct, že s tím máme pozitivní zkušenost. Výrobní technologie jsou od začátku plně automatické, zahrnují dávkování a míchání těsta, tvarování, pečení a nakonec zabalení výrobků do barevně potištěných sáčků nebo velmi žádaných plastových vaniček.

Jak je to s vašimi odběrateli?

Dalo by se říct, že jsou to téměř všechny mezinárodní řetězce v ČR i SR. Naše výrobky mají ve svých obchodech také české společnosti Coop, Coop Terna, Hruška, Enapo, Flosman, CBA, Čepos, JIP. Mezi odběrateli jsou i menší velkoobchody, které si vezmou třeba jednu paletu měsíčně. Snažíme se všem vyhovět.

Jak je to s platební morálkou?

Některé firmy, které od nás odebíraly, měly s placením problémy, některé i zkrachovaly, ale nyní se dá říct, že se platební morálka zlepšila. Konsolidovalo se to. Nové firmy už nevznikají – není možné konkurovat zahraničním firmám. Myslím si, že trh se slanými pochutinami je téměř přesycený.

Jak jste spokojeni s poptávkou po vašich produktech?

Nikdy nemůžete být úplně spokojen, vždycky to může být lepší a může toho být více. Tedy pokud je firma schopna to kapacitně zvládnout a vyrobit. Nikdy taky nevíte, který odběratel z nejrůznějších důvodů „odpadne“. Vývoj se nedá odhadnout, někdo může zkrachovat. My vyrábíme i privátní značky, když se odběrateli nezdá cena, vypíše nový tendr a může se stát, že do měsíce jste z kola ven. Je to neustálý boj o cenu, nikoho nezajímá kvalita. Cena je na prvním místě.

Jak je to s odbytem v zahraničí?

Na prvním místě je Slovensko, dlouholetého partnera máme v Itálii. Před dvěma lety jsme se rozhodli prorazit více do „světa“, začali jsme se soustředit na veletrhy v Evropě. Přijali jsme manažera pro export, po těch dvou letech se ta píle a úsilí začínají projevovat. Loni jsme se prezentovali na třech zahraničních veletrzích. Díky tomu se nám podařilo prosadit se a okruh našeho zájmu rozšířit o Holandsko, Německo, Švýcarsko, v menší míře Rusko, Ukrajina, Chorvatsko. Intenzivně jednáme s firmami ve Francii, Anglii a Izraeli. V této souvislosti uvažujeme o certifikaci na „košer“ výrobky.

Jak velký podíl vaší produkce je pro export?

Zatím vyvážíme zhruba deset pro- cent celkové výroby, rádi bychom to navýšili. Ideální by bylo 50 na 50. Na to mají vliv dvě věci – prezentace ve světě a taky cena. Vývoz hodně prodražují náklady na dopravu. Máme poptávku třeba i z Austrálie, ale je to v zásadě nereálné právě kvůli dopravě. Naše výrobky jsou lehké a objemné. Když si pak přepočítáte kontejner a počet kusů, tak v tom přepočtu doprava dosahuje astronomický podíl. A ještě je to tak, že exportujeme jen některé druhy, nikoli celé portfolio, což je velká nevýhoda. Z tohoto pohledu je pro nás „nejúspěšnější“ Holandsko se sedmi výrobky. Výrobky pro zahraničí – to je taková mravenčí práce.

Tyčinky, krekry, preclíky – samé dobrůtky a lákadla, co však říkáte výtkám, že nejde zrovna o zdravou výživu…?

Co je dobré, nemusí být zdravé. Samozřejmě když se zabýváme výživovými hodnotami, tak víme, kolik je doporučeno soli na den – a kolik soli ve výrobcích je. Někdo by řekl, že je to nezdravý výrobek, ale to už je na každém, zda bude takto mlsat. Těžko si k pivu či vínu přikousnete mrkev! Dáte si přece tyčinku, co jiného?

V rámci roku jsou nějaké výrazné výkyvy odbytu – třeba zvýšený zájem na Velikonoce, Vánoce?

Ano, v zásadě to tak mají všichni výrobci. Konec roku je výrazně silnější, protože slané při pohoštění nemůže nikomu na stole chybět. V poslední době si nemůžeme stěžovat ani na prázdniny. Lidé si zvykli hodně grilovat, posedět venku s přáteli, tak se to hodí k „zobání“.

Zaměstnáváte cca 50 lidí, je o práci u vás zájem (v současnosti se míra nezaměstnanosti ve Zlínském kraji zvedla na 10,4 %)?

Těch 50 lidí je včetně obchodních zástupců, řidičů. Máme stálé zaměstnance, minimální fluktuaci. Například zrovna nedávno jedna pracovnice oslavila 10 let u nás. Pracovní prostředí je příjemné, stroje jsou nové, moderní, automatizované. Lidé se musí naučit všechno obsluhovat, pak se je snažíme motivovat, aby se jim u nás líbilo. Je pravdou, že se sem chodí lidé ptát na práci, dostáváme nabídky mailem, máme telefonáty, zájemce musíme i odmítat. Máme třísměnný provoz, 90 procent jsou ženy, pracovní doba od pondělí do pátku.

Od roku 2010 máte certifikát IFS (International Food Standard) uznávaný v ČR, ale hlavně v zahraničí, co to obnášelo jej získat?

Nejprve jsme zavedli HACCP systém, který jsme certifikovali. To není povinné. My jsme uvažovali tak, že když budeme mít HACCP certifikovaný, budou se zahraniční řetězce na nás dívat jinak. Mysleli jsme si, že je to pro nás velké plus, že nás budou při výběrových řízeních preferovat, prostě, že máme na výrobu razítko, které jiní nemají. Nebylo to tak. Stálo nás to peníze, ale efekt to nemělo, tak jsme to další rok už necertifikovali. Pak když jsme začali uvažovat o zahraničním odbytu, kde klienti už chtějí vidět nějaké to razítko, stáli jsme před rozhodnutím, který certifikát si uděláme – a pořídili jsme IFS. Je to časově náročné a nákladné. Přijede auditor na dva dny, všechno přezkoumá, musíte mu vše doložit, obhájit, on si detailně projde výrobu. Ty certifikáty mají různé úrovně, my jsme na té vyšší, pro jednání se zahraničním zákazníkem je to opravdu důležité. Jinak by se s námi v zahraničí ani nebavili, pokud bychom certifikát IFS neměli. Prostě na to slyší.

Co máte osobně nejradši z těch slaných dobrůtek?

Já to vlastně ani moc nejím (smích…). Ochutnám, když jdu přes výrobu, to neodolám, čerstvě upe-čené jsou nejlepší. Ze všeho nejvíc mi chutnají ty nové Tuty krekry cibule a kmín. Občas se stane, že doma nemáme pro návštěvu ani tyčinku.

Kupujete od konkurence?

To víte, že ano, to je taková profesionální úchylka, samozřejmě, že jsem na to zvědavá. Taky když jsme doma nebo i v zahraničí, prvně se v obchodě dívám, kde mají slané. Jsem zvědavá na příchutě. Zajímám se, abych mohla srovnávat. Kontroluji i ty texty na obalech, zabalení a design výrobku.

Máte oporu v rodině, v příbuzných?

Nejvíce nám pomohli rodiče manžela. Teprve teď si uvědomuji, jak nám fandili. Když bych si to teď představila u svých dětí, že by mi oznámili, že chtějí postavit na zahradě halu, tak bych jim to asi nedovolila. My jsme jim tenkrát zastavěli skoro celou zahradu. Rodiče byli také jedni z našich prvních zaměstnanců. Obrovsky nám pomáhali, podporovali nás, nebáli se dát tehdy v roce 1996 výpověď ze svého zaměstnání a jít s námi do rizika. Zprvu jsme byli na výrobu sami jako rodina, i já jsem pracovala u výrobní linky. Neměli jsme hned odvahu nabrat třeba deset lidí, kdyby se nám nedařilo, co potom s nimi. On ten začátek byl docela zvláštní – když jsme výrobu rozjeli, bylo to o prázdninách, tak jsme si tyčinky nejprve vyrobili, pak taky sami prodali. K těm počátkům se váže taky jedna příhoda. Na konci roku se stalo, že jsme dostali tolik objednávek, že jsme museli neplánovaně rozjet výrobní linku i o Vánocích. Ani za příplatek nikdo nechtěl do práce, tak na Boží hod vánoční jsme se do toho pustily se švagrovou a ještě jednou paní, která míchala těsto. Přinesly jsme si k tomu malou přenosnou televizi a my pracovaly a jedním okem sledovaly pohádky. Vzpomínáme na to dodnes.

Každý výrobce považuje za priority uspět na trhu, prosperovat a zaujmout co nejvíce zákazníků. Vest k tomu přidává slogan, kterému se dá těžko odolat VEST – Vaše slaná radost.

Jana Večerková – Vest
Záluští 420, 763 02 Zlín – Louky
www.vestzlin.cz

text: Marie Hovadíková
foto: VEST Zlín