Firma se stoletou tradicí – to není tak běžné. Můžete nám popsat historii vzniku?
Firmu založil dědeček současných majitelů v roce 1901. Od svého vzniku se výroba vyznačovala širokým sortimentem kvalitního běžného a sladkého pečiva. Z malého pronajatého krámku a výrobních prostor na rohu Pražské ulice postupně vznikl obchodní dům se zaměřením na prodej potravinářských výrobků. Těsně před začátkem první světové války byla výroba přesunuta do nově postavené výrobní budovy v ulici Na Valech, což umožnilo rozšířit sortiment i výrobu. V těchto prostorách peče firma dodnes. Rozvoj rodinného podniku přerušilo znárodnění v roce 1949. Od 1. října 1991 provozují pekařství vnuci zakladatele firmy – Ing. Marie Blažková, rozená Hankovcová, a pan Jan Hankovec, kteří pokračují v tradici založené svým dědečkem.

Kolik máte v současné době zaměstnanců?
Jsme středně velká pekárna, zaměstnáváme 45 stálých zaměstnanců a 20 lidí u nás pracuje na dohodu.

Jaký máte sortiment?
Každá pekárna má svou filosofii. Naše spočívá v tom, že se soustřeďujeme na velice úzký sortiment. Nosným programem je náš klasický kolínský rohlík. Ten děláme ve dvou provedeních o hmotnosti 46 g a 56 g. Dále jsou to kolínské housky, jak ražené, tak ručně pletené. Samostatnou kapitolou, kterou jsme teď rozšířili, je sortiment celozrnného a tmavého pečiva. No, a zbývají ještě bagety, veky a různý doplň- kový sortiment. Celková výrobní kapacita firmy je tvořena ze dvou třetin rohlíky. Jsme středně velká pekárna a co se týká produkce, tak jde průměrně o 130 – 140 tisíc kusů denně vyrobeného, vyexpedovaného a prodaného pečiva.

Kde všude je možno Vaše pečivo zakoupit?
Prodáváme v okruhu do 50 kilometrů od Kolína, oblast ohraničuje Český Brod, Sázava, Kutná Hora a Týnec nad Labem. Přímo v Kolíně máme dominantní postavení. Specifikem je Praha, kde zásobujeme 14 obchodů. Jinak, co se týká našich odběratelů, dodáváme 70 – 80 % produkce do maloobchodu, tzn. do privátních maloobchodů.

Dodáváte pečivo i do řetězců?
Spolupracujeme pouze s Jednotou, a to ještě v omezeném množství. Pro tento rok jsme podepsali smlouvu s Billou na zásobování čtyř jejích poboček.

Máte vlastní prodejny?
Máme prodejce, kteří s námi spolupracují na bázi franchisingu. Přímo v areálu v Pražské ulici máme vlastní prodejnu, která nemá ve středoevropském měřítku konkurenci. Tady nabízíme 30 druhů chleba, 7 druhů světlého pečiva, 7 druhů tmavého pečiva a sladké pečivo počítáme v řádu stovek druhů. Máme jednu obrovskou výhodu – místo v Kolíně, které si nikdo nekoupí, tradici, kterou si také nikdo nekoupí, a nabízíme klasický rohlík, na který jsou lidé dlouhá léta zvyklí.

Jak často zavážíte zboží?
V Kolíně zavážíme prodejny 4× denně. Je to samozřejmě všechno proto, aby měl zákazník pečivo na pultě čerstvé. Některé lokality zavážíme 3× denně, standard je 2× denně. Naučili jsme zákazníky na odpolední závoz, aby měli pořád čerstvé pečivo. Začínáme vyrábět někdy v osm hodin večer, první rohlíky začínají padat asi v deset a auta vyjíždějí po jedné hodině ráno. Čerstvé pečivo je samozřejmě náročnější na finance, na rozvozní plány, ale ten poměr mezi nočním a denním pečivem se rapidně změnil.

Jak se vyrovnáváte s tlakem maloobchodu na ceny?
V tom jsme asi specifičtí. Razíme si svou obchodní politiku. Co se týká naší prodejny, ceny jsou nastaveny tak, aby zákazník dostal to nejlepší. Kvalita musí být pochopitelně oceněna, máme skvělou obsluhu, pečivo balíme do vlastních papírových sáčků, udržujeme vysokou kulturu prodeje. Co se týká expedovaných výrobků, které distribuujeme v řádu 250 – 270 odběratelům denně, tak se snažíme být zhruba ve středu cenové hladiny. Hlídáme si ceny dodávek velkých pekáren i pekáren privátních.

Jak často nabízíte zákazníkům novinky?
Snažíme se každý rok přijít s nějakou novinkou, ale je tam to „ale“. Hlídáme si objemy vyrobených kusů a „novinka“ pro nás v podstatě ve výsledku znamená jen to, že vyměníme kus za kus. Lidé toho více nesnědí, jedná se jen o čistou záměnu, víceméně zpestření sortimentu – v navýšení počtu výroby se to neobjeví.

Díky úzkému sortimentu, který děláte? Přesně tak.

Má teda pro Vás smysl realizovat něco jako „pekařský marketing“? Případně nějaké akce na podporu prodeje?
Nikde se nepodbízíme cenami. Víme, že tudy cesta nevede. Spolupracujeme s jednou aranžérskou firmou a jsme schopni každému obchodníkovi zpracovat návrh výloh, regálů a následně jej realizovat. Zákazník, když pak přijde do takového obchodu, ví, že pečivo dodává pekařství Hankovec. Jdeme cestou marketingu zacíleného na konkrétního odběratele a konkrétního zákazníka.

Takže takovým způsobem budujete značku Hankovec?
Přesně tak. Značku budujeme cílevědomě – počínaje čistotou přepravy, přes identické označení vozů a přepravek, až třeba po hlavičkový papír. V každé zavážené oblasti se snažíme mít minimálně každé dva obchody označené.Konkrétně v Praze máme asi 8 označených prodejen a ohlas je tak velký, že si zákazníci myslí, že po Praze máme mnohem více obchodů . Všechny prodejny mají stejný design a vše je podřízeno zákazníkovi. Myslím si, že značka Hankovec má svou hodnotu a v naší branži a lokalitě už je poměrně známá.

Jste jedni z mála v republice, kteří si uvědomují sílu značky.
Já vím, co to obnáší, a vím, že je to jediná možná cesta. Je totiž úplně jedno, jestli prodáváte hřebíky, auta nebo rohlíky, značka se musí dostat do podvědomí lidí. Nevím, jestli na to pekárny našeho charakteru nemají lidi nebo prostředky, v pekařině to však dělá málokdo…

Když jsem přišel do Vaší prodejny, všiml jsem si, že své zboží prodáváte s určitou „přidanou hodnotou“. Je to jen ve Vaší prodejně nebo se snažíte vzdělávat i své odběratele, aby věděli, jak pečivo zákazníkům prodávat?
To je trochu choulostivější otázka, protože pro tuto práci potřebujete partnera a protože je to hodně o penězích. Bohužel u spousty prodejen, které ještě zásobujeme, je úspěchem, že si pořídily fax… Takže dělat si nějaké iluze v této rovině je asi zbytečné… Snažíme se alespoň o to, aby zákazník od nás dostal pečivo v čistých přepravkách. Ukazujeme tím, že tak by se měli chovat i oni na svých prodejnách. V naší prodejně, jak jsem již říkal, balíme pečivo do vlastních papírových sáčků. Na každý výrobek máme jiný sáček. Cena sáčku je sice poměrně vysoká, ale můžeme si to dovolit promítnout do konečné ceny výrobku tady na prodejně. Bohužel na jiných prodejnách je to všechno zase o ceně - nejnižší cena, nejnižší náklady. Co děláme tady, si nemohou dovolit třeba vesnické obchody, kam míří 60 % našeho odbytu.Co pečivo v bio kvalitě? Jste poblíž Prahy, kde je určitě o tohle zboží zájem…Co se týká bio potravin, je to jedna z věcí, o kterých uvažujeme. Vzhledem k administrativním krokům a určitým byrokratickým překážkám to není záležitost roku či dvou, ale výhledově se na tento segment chystáme. Podíl spotřeby biopotravin se neustále zvyšuje. Jsem přesvědčen, že i naše prodejna je k distribuci bioproduktů vhodná. Pokud tady bude zákazník a ochota si takové zboží koupit, tak do toho půjdeme.

Jaký vidíte obecně největší problém v pekařině?
To je úplně jednoduchá otázka. Jsme jedna z mála pekáren, která ještě zaměstnává české lidi. A právě lidi jsou největší problém. V každém místě je nějaký průmyslový kolos, u nás je to například automobilka, kde jsou mzdy pokřivené, a pak nejsou v pekařině zajímavé výdělky. Naštěstí to není až tak náš případ. Každý rok se snažíme spolupracovníkům peníze přidávat. Letos opět. A v žádném případě se nejedná jen o nějaké symbolické sumy. Pokud srovnám hrubé výdělky, tak máme v pekařském odvětví nadstandardní platy. A dobré platy u nás dostanou i prodavačky.

Co pekařský dorost?
Teď se nám podařilo získat jednoho 19 letého mládence, a to je za posledních 8 let první vlaštovka...Skončil školu, nedoučil se, protože chtěl pracovat. V pekařině se dají věci naučit a zkušenosti předat. V podstatě děláte denně stejné úkony. Potřebujeme právě takové lidi, kteří chtějí pracovat. Co se dorostu týče, to je kapitola sama pro sebe. Mladí lidé se do pekařiny moc nehrnou.

Jak se to dá napravit?
Všechno je to zase otázka peněz. A taky toho, že se to moc nedá ovlivnit. Sám mám 18 letého syna a vím, že dnešní generace je úplně někde jinde, než jsme bývali my. V naší firmě to řešíme tak, že lidé u nás mají nadstandardní podmínky. Málokterá pekárna si může dovolit zaměstnancům vyplácet plat navíc. Málokdo si může dovolit dávat lidem delší dovolenou, benefity ve formě solných jeskyní, plavání, masáží, koncertů atd. To vše našim lidem poskytujeme a děláme všechno pro to, aby se u nás cítili dobře. Někdy je to ale hodně těžké, uvedu jednoduchý příklad: vybudovali jsme v patře nové luxusní šatny, které s jinými pekařskými provozy nemají srovnání. Největší problém ale byl, že lidé museli šlápnout o 20 schodů výš. Řešte to teď nějak…

A co nějaká pekařská lobby?
Nejsme přátelé žádných spolků, skutečnost je taková, že co si nevybojujeme a nevyřídíme sami, tak to nemáme. Snažíme si jít svou cestou, přičemž vám každý pekař potvrdí, že problémy v oboru jsou obrovské. Rok 2007 byl katastrofální, zejména co se týká růstu cen surovin. Vždy jsme ceny upravovali jednou, a to na začátku roku. Například loni všichni pekaři zdražovali již na začátku roku a pak ještě v září nebo v říjnu. My ne, osobně jsem naše odběratele navštívil a situaci jsem jim vysvětlil: „Podívejte se, chceme být seriózní, víme, že jakmile vám ceny zvedneme, tak vy je budete muset taky zvednout nebo snížit marže.“ Takže jsme dva nebo tři měsíce táhli tenhle-ten blázinec na svých bedrech. Samozřejmě jsem věděl, že čím déle udržíme ceny, tím lépe na druhou stranu pro nás. Každý obchod má dva až tři pekaře a k těm, kteří nedokázali dodávat za nižší ceny, se již obchodníci nevrátili. Můžu říct, že to byla jedna z věcí, která se nám podařila. Na základě tohoto jednání jsme někde dokázali vytěsnit konkurenci. Pro nás to byly tehdy  pochopitelně finanční ztráty. Nyní však od nového roku jedeme za nové ceny a k tomu máme docela slušný objem výroby.

Čím to, že mají vaše rohlíky takovou nezaměnitelnou chuť?
To je zase jedna perlička… Když jsem tady nastoupil, panoval názor, že vše staré dáme pryč a nakoupíme nové pece. Já o samotné pekařině, upřímně se přiznám, do dnešního dne moc nevím. A ani nechci – od toho tady jsou lidé jako vedoucí výroby a další. V pekařině vede cesta výrobku od nákupu surovin, po zpracování, přes výrobu až po rozvoz. Těch možností, že se někde stane něco nepředvídatelného, je spousta. Jste běžně 24 hodin na telefonu, soboty, neděle, svátky. Tehdy, před sedmi lety, jsme se s majiteli dohodli, že si pece ponecháme. Všichni pekaři, kteří pece vyměnili, se totiž dostali do situace, kdy měli chuťově navlas podobné výrobky. Mikroklima v peci, které zásadním způsobem výrobek ovlivňuje, bylo totiž všude stejné. Výrobci nám tehdy říkali, že pec vydrží půl roku, maximálně rok, a to bylo před 8 lety... Pec samozřejmě musí občas prodělat nějakou generálku, ale na druhou stranu tady máme něco, co už si nikdo nekoupí. Tuto devizu musíte mít, musíte se odlišovat, pokud chcete být úspěšní.

Jak vidíte budoucnost pekařského oboru? 
Věřím tomu, že každý bude chtít mít v budoucnu svého pekaře, svého řezníka, svého kadeřníka. Pekařina bude „k žití“ vždycky, samozřejmě bude záležet na tom, za jaký konec to každá pekárna vezme. Všichni tady nezůstaneme. Já jsem na jednu stranu šťastný za velké pekárenské molochy, protože vím, jak to tam chodí. Šance pro nás je obrovská. Jednak díky tomu, že dokážeme pružně reagovat, a jednak díky výrobku, který při výrobě neošidíme. A to je to, čeho oni schopni nejsou.

Děkuji za rozhovor a přeji Vám mnoho úspěchů.

kontakt:
Pekařství Jan Hankovec Roman Nádvorník
Pražská 3, 280 02 Kolín II
tel.: 321 725 359
e-mail: roman.nadvornik@seznam.cz, www.hankovec.cz

Uveřejněné názory nemusí nutně vyjadřovat stanovisko vydavatele.