Menu

Novinky online

Vlastovicka.cz - pecenie, pekarstvo, pecivo, pekari, casopis


Mám záujem dostávať e-mailom správy o novinkách zo serveru vlastovicka.cz

Reklama

Vlastovicka.cz - pecenie, pekarstvo, pecivo, pekari, casopis

Pekárina

Ladislav Frídel – pekařství

Nedaleko centra Rokycan sídlí rodinné pekařství Ladislava Frídela. Pan Frídel byl bohužel časově zaneprázdněn, a tak na mé otázky odpovídala jeho dcera Monika Frídelová, která má ve firmě na starosti personalistiku, obchod a autodopravu. „Byli jsme hozeni do vody. Každý z naší rodiny si vytvořil v rámci pekárny určitý post. Navzájem se respektujeme, táhneme za jeden provaz, a proto jsme spolu již 19 let.“

 

Jak vzniklo Vaše rodinné pekařství?
Moje maminka pocházela z pekařské rodiny. Komunisté jim pekárnu vzali, ale hned po revoluci naše rodina požádala stát, aby nám majetek vrátil. Tatínek byl pekař, bratr se na pekaře učil. Majetek jsme dostali zpět, ale vzhledem k tomu, že se pekárna nacházela v zátopové oblasti u řeky, tak jsme se před sedmi lety přestěhovali do této budovy, ve které právě sedíme.

 

Jak jste začínali jako pekárna?
Byla to těžká doba… Když jsme pekárnu v restituci dostali zpět, tak všechny stroje byly ještě z doby, kdy byla pekárna zabavena komunisty. A určitě si dokážete představit, v jakém technickém stavu ty stroje byly. Životnost byla doslova v hodinách a minutách. Museli jsme si vzít milión korun úvěr. Měli jsme obavy. V té době to bylo hodně peněz. Dřelo se od rána do večera. Byla to doba, kdy jsme neměli absolutně potuchy o tom, jak se vlastně podniká, učili jsme se vše za pochodu vlastními omyly. Milion jsme splatili. Pomohlo nám to, že lidé tehdy vlastně neznali, co to je koupit si čerstvý rohlík, čerstvou vánočku nebo čerstvý chleba. Takto jsme začínali.

 

Máte vlastní síť prodejen?
Jedna je součástí pekárny. Druhá prodejna, spíše prodejnička, je v našem objektu na konci města, poblíž průmyslové zóny, kde si německé firmy začaly stavět fabriky. Otevírací dobu jsme podřídili lidem, kteří tam pracují. Máme otevřeno od pěti do devíti a pak odpoledne, od dvanácti do čtvrt na čtyři. Vedle radnice máme ve velkém řeznictví pana Markvarta malý prodejní koutek a zde také máme největší obraty.

 

Současná výrobní kapacita?
Když jsem začínali, tak jsme pekli, jak jsem již uvedla, rohlíky, chleba, vánočky a šátečky. Sortiment jsme postupně rozšiřovali a dnes máme v nabídce určitě přes sto výrobků. Každopádně, když budu mluvit upřímně, tak odběry jako takové hodně spadly. Přičítáme to všudypřítomným supermarketům. Máme něco kolem stovky odběratelů. Odběry v okolních vesnicích se snižují, pokud bychom nejezdili okruh, tak by se nám nevyplatilo jezdit s jednou bedýnkou pečiva. Zásobujeme Rokycansko, zavážíme i nedalekou Plzeň. V poslední době nově dodáváme zboží i do hotelů a na různé rauty a akce. Do hotelů dodáváme každý den chleba, rohlíky a minibanketky. U rautů se pochopitelně nejedná o pravidelné dodávky, ale je to pro nás finančně zajímavé.

 

Všiml jsem si, že máte vlastní autodopravu…
Ano, od letošního ledna jsme si vzali autodopravu na sebe. Předtím jsme využívali služeb externí firmy. Nemuseli jsme se o nic starat, pro nás to tehdy bylo výhodné. Nyní si zboží zavážíme sami a máme vše pod kontrolou.

 

A co řetězce – dodáváte i do nich?
Vůbec. Zásobujeme pouze nezávislý trh. Jednou nás oslovila Billa,ale bylo to pro nás nevýhodné. Pekařina je dřina, my jsme opravdu jen a jen pekaři a nemáme čas se zabývat složitou administrativou, vyřizovat vratky, apod. Nejsme úplně ta nejmenší pekárna, zatím nám to šlape. Nemůžeme chtít úplné maximum, nemáme byznys na šperky, ani nevyrábíme součástky do automobilů, jsme spokojeni s tím, co máme.

 

Jak reagujete na požadavky zákazníků?
Ráda ochutnávám cizí výrobky, je to profesní zvědavost. Nechci, aby to ode mne znělo divně, ale třeba většina koláčů je vyrobena na bázi „rychlovky“. Když už je velmi dobrý tvaroh a není nastavený žádnou pudinkovou náhražkou, tak je zase divný mák nebo je špatná marmeláda. Pekařská marmeláda, kterou jsme kupovali donedávna, stojí zhruba šestnáct
až osmnáct korun. Loni jsme začali brát marmeládu, kdy jeden kilogram stojí ne šestnáct, ale šedesát osm korun. Tam je velmi markantní rozdíl. Marmeláda má konzistenci gelu a chuťově je vynikající. Bratr začal dělat několik druhů koláčů z jahodové, borůvkové a meruňkové marmelády, změnili jsme způsob vystavování koláčů ve vitrínách a dnes v prodejně vedle radnice prodáme o čtyři sta procent koláčů více. Veškeré pečivo, koláče a buchty nevyjímaje, se snažíme nešidit a naši zákazníci to ví. Říkají, že chutnají jako doma upečené.

 

Jakou máte skladbu výrobků?
Abych se zase moc nechválila: máme trochu problémy s rohlíky. Konkurenční rohlíky (hořovické) mají úžasnou recepturu, já sama je mám moc ráda. Koupili jsme nyní nové plechy a výsledek je, že je jeden rohlík jako druhý, jsou stejné. Před tím jsme je měli na páse a různě se točily, nebyly všechny stejné. Pečeme několik druhů rohlíků. Královský celozrnný, celozrnné banketky, housky, sýrové housky. Chleba máme taky několik druhů: cicero, farmářský, slezský, celozrnný, maroko, chleba zadělávaný tvarohem a samozřejmě obyčejný. Pečeme kilovky, malé kulaté, pečeme i 1900 g chleba – ten hodně odebírají nemocnice, protože z něj zůstává málo odřezků. Dále máme v nabídce chlebíčkové veky a bagety dle přání odběratelů. Ze sladkého programu jsou to koláče všech druhů: od šedesátigramových koláčků až po koláče doslova přes celý plech – ty jsou ovšem na zakázku, zejména když jsou v okolních vesnicích poutě. Dále jsou to různé buchty a šátečky v několika druzích. Pečeme i z listového těsta, děláme bábovky i vánočky.

 

O jaké druhy pečiva mají Vaši zákazníci největší zájem?
Určitě je to chleba, housky, celozrnné rohlíky a sladký program. Na obchodech je to rozdělené. Dopoledne jdou na odbyt chleba a rohlíky a odpoledne, když jdou lidi z práce, tak jde hodně toho sladkého. Zajímavostí je naše prodejna, která je umístěna u průmyslové zóny. Zde jdou extrémně na odbyt rohlíky a celozrnné pečivo. Jde vidět, že si zde lidé chodí pro svačiny. Odpoledne se prodává hodně sladkého, domů pro rodinu.

 

Jak se vyrovnáváte s konkurencí?
Konkurence je zdravá. Dřív jsme ji nějak nevnímali. Byli tady nějací pekaři, měli krásnou linku, vše prosklené, bylo vidět dovnitř…, ale padli. Konkurence dnes pro nás spočívá hlavně v supermarketech. Ať už je tam pečivo kvalitní nebo nekvalitní. Pokud totiž již někdo do supermarketu zavítá, tak vedle oblečení, prášků na praní a ostatních věcí nakoupí také pečivo.

 

A jak se vyrovnáváte s tlakem na nižší ceny?
Supermarkety jsou cenově úplně někde jinde než my. Musíme sledovat ceny kolem sebe a srovnáváme je především s Plzní, kde jsou ceny vyšší i o 30 %. Nemůžeme si ale dovolit prodávat za stejné ceny. Máme svůj limit,  víme, jaké máme náklady. Chceme, aby nás zákazníci neopustili. Nemusíme přece vydělávat miliony. Snažíme se v cenách zdravě pohybovat. Víme, co si k Rokycanům můžeme dovolit. Základem ceny je stanovení takové výšky marže, která nám postačí k tomu, abychom žili. V Plzni je trochu jiná kupní síla.

 

Dá se nějak bránit vlivu supermarketů?
U nás se vše dělá téměř ručně. Hypermarkety nabízejí polotovary, ať již vezmete rohlíky nebo koláče. Pečivo může stát cenově stejně, naše je ale chutnější.

 

Je některý z výrobků Vaší srdeční záležitostí?
Jednoznačně koláče.

 

Jak často zavádíte novinky?
To je různé. Většinou, když nás navštíví dealer s nějakou předváděcí akcí. Posledně to byl
například chléb cicero. Chléb se ujal a my jej pečeme dál.

 

Dobře, ale tento výrobek musí nutně kanibalizovat jiné výrobky, lidé více pečiva přece nesní.
Máte pravdu – chléb cicero je podobný slezskému, který jsme na čas vysadili. Máme opravdu velký sortiment a když víme, že se nám něco neprodává, tak to na čas vyřadíme a dáme místo toho něco nového. Například teď se hodně věnujeme listovému těstu.

 

Pracujete na dvě směny?
Ano. Na noční se pečou makovky, vánočkové pečivo, chleba, rohlíky, celozrnné výrobky a veky. Na ranní se dělá sladké pečivo: vánočky, buchty, záviny, koláče.

 

Děláte nějaké reklamní akce?
Přímo ne, ale angažujeme se formou sponzorství v sociální oblasti.


Často se setkávám s tím, že pekaři se zaměřují pouze na pečení a úplně opomíjejí marketing.
Budu upřímná: jsme na trhu devatenáct let, jméno již máme. Naši zákazníci znají nás i naše pečivo.

 

Setkáváte se při své práci s nějakými problémy? Někdy něco vypadne, rozbije se, má zpoždění. Toto jsou ale běžné záležitosti, které k naší práci prostě patří. Největší a nejtěžší je samozřejmě práce s lidmi. Včetně prodavaček máme čtyřicet zaměstnanců. Z toho zhruba polovina lidí patří mezi jakési naše „stálice“ – pracují u nás dlouhodobě. Zaměstnancům nabízíme, vzhledem k místním poměrům, nadstandardní podmínky a osobní přístup ke každému z nich. Například před rokem od nás odešla jedna paní do jiné fi rmy, kde jí nabízeli víc peněz. V takovém případě můžete jen poděkovat a rozloučit se. Dnes už je opět u nás. Toto velmi potěší.

 

Jak to máte s pekařským dorostem?
Zaplať Pán Bůh dobře. Můžete být milionář a stejně si můžete stěžovat. Můžete mít málo a přesto budete spokojený. Já spokojená jsem. Kuchaři i pekaři odcházejí od svého řemesla do jiných oborů, protože je to náročná práce. Vypiplali jsem si od prvního ročníku fantastického pekaře, který u nás již druhým rokem pracuje. Druhý pekař je sice již druhým rokem v důchodu, ale přesto pořád ještě u nás je. Noví zaměstnanci k nám také hodně přicházejí od konkurence.

 

Pustili jste se někdy do pečiva v BIO kvalitě?
Ne.

 

A z jakého důvodu?
Osobně zdravou výživu jím. Ne primárně pro to, abych byla zdravá, ale protože mi prostě chutná. U nás o bio pečivu ale zatím nepadla řeč, vzhledem k určité náročnosti výroby. A neuvažujeme o něm ani do budoucna.

 

Jaký máte názor na balené pečivo?
Je to tak padesát na padesát. Víte, balené pečivo už samo o sobě nevzbuzuje příliš chuti k jídlu. Když si v supermarketu koupíte balené buchty, tak vypadají vždycky nádherně. Pak je ochutnáte a připadá vám, jako by byly týden staré. Z tohoto důvodu je čerstvé (nebalené) zboží vždy lepší. Na druhou stranu chápu, že je balení někdy důležité z hygienických důvodů.

 

A jaký je Váš názor na ceny pečiva z pohledu pekaře?
Všechno v naší společnosti jde rapidně nahoru. Stoupají ceny energií a surovin. Přežíváme, ale jsme spokojení.

 

Co Vás na své práci těší?
Když máte plné obchody, lidé z nich vycházejí a drží v ruce váš koláč, do kterého se s chutí zakousnou. Kolikrát se mi například stane, že mne někdo potká a řekne mi, že k nám strašně rád chodí pro celozrnné rohlíky. Nebo přijdete do banky, či ke kadeřníkovi, a tam vidíte v pytlíku svoje pečivo… To vám udělá velkou radost.

 

Jste společně s bratrem a rodiči pokračovateli rodinné tradice…
V době, kdy jsme začínali, tak tatínek dělal šéfa Plzeňských pekáren, vedoucího, bratr se učil a já byla v té době ještě mladá. Zátěž byla tehdy na rodičích. Po maturitě jsem šla dělat do jeslí. Táta mě poprosil, zda bych mu mohla prodávat v obchodě. Řešila jsem velké dilema, zda pokračovat v tom, co mě naplňuje, nebo jít do rodinné fi rmy. Prodávala jsem 6 let, pak jsem šla na mateřskou. V současné době se starám o obchody, personalistiku, jsem v kontaktu s paní účetní, starám se o autodopravu. Tatínek je šéf. Maminka se stará o peníze. Bratr je doteď s ostatními zaměstnanci ve výrobě. Přichází mezi prvními, je v práci do 11 hodin, pak si jde do půl druhé odpočinout a mezi tím nám jedna paní přijímá objednávky. Bratr si je po druhém příchodu do práce projde a chystá navážku surovin na výrobu. Byli jsme všichni hozeni do vody. Každý z nás si vytvořil svůj post a vážíme si toho, že jsme spolu devatenáct let naprosto v pořádku. Navzájem se respektujeme, pracujeme zde jako jedna rodina.

 

A co budoucnost?
Myslím si, že to bude dobré, že to bude fungovat. Pokud by se něco stalo, holt se propustí polovina lidí, sníží se výroba, zapřáhne se rodina a na to živobytí vždycky bude. S tímto předpokladem žijeme celých devatenáct let.

 

Děkuji za rozhovor a přeji Vám mnoho úspěchů.

 

kontakt:
Ladislav Frídel – pekařství
Raisova 89/II, 337 01 Rokycany
tel./fax: 371 722 493
e-mail: ladislav.fridel@tiscali.cz