Jak jste se dostali k pekařině?
PM:Úplnou náhodou. Rozhodoval jsem se mezi automechanikem a pekařem, a jelikož jsem se vždycky rád patlal v těstě, nakonec zvítězila pekařina. Autům bohužel dodneška nerozumím (smích).
JV: Já vybíral mezi kuchařinou a pekařinou. Pekařina nakonec vyhrála nejen proto, že se tento obor tenkrát otevíral, škola potřebovala studenty a první rok nevyžadovala přijímací zkoušky, ale taky proto, že to byla taková srdeční záležitost. Prý mám na to buňky po dědečkovi.


Litujete té volby?
PM: Nelituju, na auta jsou tu jiní, navíc rohlík je lepší než motorový olej (smích).
JV: Já taky ne, potravinářství a obzvlášť pekařina mi prostě přirostly k srdci.


Co si myslíte, jak bude vypadat pečivo za 50 let?
PM: Podle mě pečivo nebude, budou amarouny (smích). Ne, teď vážně. Myslím si, že se lidé vrátí k domácímu tradičnímu pečení. A v obchodech bude všechno pečivo balené, trvanlivé.
JV: Někde jsem četl, že v Americe přišli s nějakými pilulkami, které dokáží celkově nahradit potravu. Ty pilulky prostě dodají tělu vše, co potřebuje. Nějakou dobu už to prý úspěšně testují. Ale to je trošku sci-fi. Podle mě v pečivu za 50 let moc velká změna nebude. Ale čert ví!


Máte nějaké motto, kterým se v životě řídíte?
PM: Bez práce nejsou koláče (smích). Ne, ve skutečnosti žiju, jak (nejlíp) se dá.
JV: První, co mě napadlo, bylo: nečiň jinému, co sám nerad...Snažím se to dodržovat.


Co děláte po práci, o víkendech?
PM: Já rád griluju a jsem s rodinou. Přes týden jsem na cestách, takže si mě moc neužijou. Taky si rád dám pivko někde na zahrádce. Dříve jsem hrával závodně basket, cca 9 let, teď už ho hraju jen občas, spíše rekreačně. Jinak v zimě lyžuju a v létě jezdím na in-linech.
JV: U mě je to zábava – tzn. s přáteli někam na pivko, inliny, výlety po hradech a zámcích, a samozřejmě rodina.


Jak vypadá vaše ideální dovolená?
PM: Vypnutý telefon (smích). A nějaká poznávací dovolená, na válení u vody mě neužije. První, co mě vždycky zajímá, je, jaké je tam jídlo.
JV: Pořádná zima a kopa sněhu. Snažím se si dovolenou brát hlavně v zimních měsících, k moři totiž nejezdíváme. Nejraději jezdíme na lyže do Branné nebo na Bukovou horu a Červenou Vodu. Já teda na snowboard, zbytek rodiny na lyže.


A kam se chystáte (na dovolenou) letos v létě?
PM: My se letos bohužel nikam nechystáme, jelikož plánujeme stěhování do mého rodiště – do Pardubického kraje. Ale pokud by to náhodou přece jen vyšlo, tak pojedeme určitě někam do Čech.
JV: Tak my jedeme letos k mému bráchovi do Jeseníku, podívat se na synovce, který se narodil v květnu. Ale k padesátinám mám od syna slíbený pobyt v Dubaji. A možná se prý dočkám i dřív (smích).


Vaše oblíbená domácí práce?
PM: Já rád vařím. Mojí specialitou je pečené kuře s bramborami. Ale umím i dobrého španělského ptáčka! A když jsme u těch zvířátek – občas vyměním rybičkám vodu (smích).
JV: Taky rád vařím. Mám hodně rád českou kuchyni. Mojí specialitou je sekaná. A jinak rád testuju novinky. Pravidelně koukám na Pohlreicha, občas na Kašpárka, naopak nemusím Babicu.


A záludná otázka na závěr: pečete i doma?
PM: Peču, ale ne denně. Buchty, občas chleba, dělávám si i domácí těsto na pizzu. Na Vánoce jsem zkoušel perníkovou chaloupku a musím říct, že se mi fakt povedla! (Pardubice se holt nezapřou – poznámka autora.)
JV: Já ne, žena mě k tomu nepustí. Sama je pekařka a doma to máme rozdělené: ona peče, já vařím.


Děkuji oběma pánům pekařům za veselé povídání a přeji jim stále dobře kynoucí těsta!