Menu

Novinky online

Vlastovicka.cz - pecenie, pekarstvo, pecivo, pekari, casopis


Mám zájem dostávat e-mailem zprávy o novinkách na serveru vlastovicka.cz

Reklama

 

Vlastovicka.cz - pecenie, pekarstvo, pecivo, pekari, casopis

Rozhovory

Ing. Ivan Flek - rozhovor s výkonným ředitelem UNITED BAKERIES, a.s.

Jen málokdo z pekařské branže by neznal Ing. Ivana Fleka, výkonného ředitele společnosti United Bakeries, a.s. Když jsem se jednoho prosincového dne vypravila do Prahy, kde jsem měla s panem Flekem domluvený rozhovor pro časopis Vlaštovička, cítila jsem k tomuto muži, zejména k jeho pracovní kariéře, velký respekt. Při osobním setkání na mě ale nejvíce zapůsobila jeho lidskost, nadhled, smysl pro humor a hlavně pozitivní myšlení.


V letech 1997–2004 jste působil na nejvyšších pozicích v akciových společnostech Ramill, Odkolek a Delta pekárny. Proč jste se v roce 2004 rozhodl změnit obor působnosti?

 

Odešel jsem téměř na den přesně, když jsme vstupovali do Evropské unie. Byla to trošku taková únava materiálu. Podmínky se změnily, už se tolik nemluvilo o kvalitě jako o ceně, a tak jsem se rozhodl, že zkusím hledat štěstí jinde. Říkal jsem si „jdeme do Unie, příležitostí budou mraky“, nebylo jich málo, ale zase až takové mraky jich nebyly… Oslovovali mě hlavně lidé z potravinářského průmyslu, a tam jsem se bál, že zapadnu do stejného kolotoče. Pak mě oslovil kamarád, který pracoval pro G4F, dnešní Group 4 Securicor (tehdy největší bezpečnostní agenturu na světě), že jejich generální ředitel k sobě někoho hledá. Slovo dalo slovo a já jsem se v necelých padesáti letech rozhodl radikálně změnit obor působnosti. V bezpečnostním průmyslu jsem pak zůstal 9 let.

 

Co mají bezpečnostní průmysl a pekařina společného a v čem se podle vás nejvíce liší?

Musím říct, že security byznys je hodně podobný pekařině. Je nesmírně konkurenční a existuje v něm – ani by člověk neřekl – přes 3 000 aktivních subjektů. To je hrozně moc a bezpečnostní byznys je tím pádem jako pekařina - velká kvanta, malé marže, nevěrní zákazníci, kteří vypisují každý rok výběrová řízení a podobně… (smích). Ale všechno je o jednání s lidmi, takže ta škola byla hodně podobná. I když, přece jenom ten voňavý rohlík nebo chleba je v tomhle příjemnější než parta tvrdých chlapů, kterou člověk musí denně kočírovat.

 

Po devíti letech jste se k pekařině vrátil a koncem května 2013 jste se stal novým výkonným ředitelem společnosti United Bakeries, a.s. Jak k tomu došlo?

Tady mezi tím docházelo k tomu, že se firma zasnoubila s Agrofertem, měla být převzata, a ty námluvy nedopadly. Já jsem něco podobného zažil v bezpečnostním průmyslu, když jsem pracoval pro firmu Dora ze severních Čech, kterou kupoval Securitas a ještě před tím ji měla koupit ISS. Nikdo nevěděl, do čeho jdeme a jak to dopadne. Lidi se začali bát o židle a neřešili nic, co přesahovalo jeden měsíc, protože nevěděli, jestli to budou oni, kdo budou za měsíc něco ve firmě řešit. Byly to poměrně velké křeče, přestože trvaly 2 měsíce a tady to trvalo 2 roky. Takže když pak ta fúze spadla, někteří ztratili motivaci a jaksi už nebyli schopni nebo ochotni znovu začít šlapat naplno do pedálů a rozhodli se radši odejít a firmu opustit. Což byl především případ obchodního ředitele a mého předchůdce výkonného ředitele firmy. A tak jsem se do firmy po 9 letech vrátil. O to větší úctu mám ke všem, kteří to přestáli a dnes pokračují s novou vervou.

 

Jak se změnily United Bakeries za devět let, během nichž jste působil mimo obor? Jak se díváte na vývoj trhu pečiva v ČR a co se podle vás nejvíce změnilo od doby, kdy jste z oboru odešel?

Když jdu tady po chodbě, tak zjišťuji, že s většinou lidí si pořád ještě tykám…, drtivá většina lidí vydržela, což mě velmi příjemně překvapilo. Věřím, že ten tým, který tady zůstal a přežil tu krizi, je schopen opravdu vrátit se zase na pozice a vybojovat Odkolkovi a Deltě (tedy United Bakeries) znovu to místo na trhu, které jim náleží.

 

Další věc, která mě příjemně překvapila, byla ta, že přece jenom se za těch 10 let našim pekárnám vedlo i dobře, takže se poměrně hodně investovalo a pekárny, které jsem znal jako takové ty stařičké, které jely jenom nějaký doplňkový sortiment nebo regionální zásobování, hodně prokoukly. Instalovalo se do nich hodně nových technologií a dnes jsou to pekárny s velmi dobrým technickým zázemím, což je důležité, protože tím umožňují rozvoj, inovace, nové výrobky, prodloužení trvanlivosti…, prostě být opravdu technologicky na špici, nejen objemem těch stovek milionů rohlíků, které se tam vyrábí.

 

Jsem ráda, že to říkáte. Když se bavím s pekaři, mám pocit, že většinou pláčou a jsou smutní z toho, že pořád je to horší a těžší - konkurence, tlak na ceny, nízké marže…

Důležité je vědět, že lepší už to nebude. A když se s tímhle člověk smíří a ví, že prostě musí mít efektivní vývoj nákladů a musí pořád vymýšlet něco nového, co trh zaujme, protože není pravda, že „vše už bylo vymyšleno“, tak se mu pracuje radostněji, než když brečí nad tím „kdeže jsou ty zlatý časy?“.

 

Pamatuju se, když jsem před deseti lety nastupoval do G4S, tak tam generální ředitel vzpomínal „ještě před pěti lety, když jsme neměli 30% marže, tak jsme se se zákazníkem vůbec nebavili. Dneska jsme vděční za deset a zaplať pánbůh za to!“ (smích). Prostě člověk na to musí koukat z tohoto úhlu pohledu, protože síla řetězců se nezmenší, boj mezi nimi se neztenčí a bohužel ty naše základní výrobky – chleba a rohlíky dělají 75 % naší výroby a těch 600 dalších výrobků představuje jenom procentíčka. Musíme proto vymýšlet, jak z nich udělat atraktivní sortiment, o který trh bude mít velký zájem.

 

Chleba a rohlíky v jakémsi povědomí lidí musí zůstat levné. Nikdo si neumí představit, že by prodával rohlík za 3 koruny, prostě všichni ho chtějí vidět někde okolo té koruny padesáti, možná dvou, nejraději ještě levněji. S tím se zkrátka musíme naučit pracovat. Brečet nad tím, že bychom rádi investovali víc, nemá smysl. Ano, rádi bychom investovali. Rádi bychom měli všichni, včetně našich pekařů, vyšší platy. Ale je to prostě umění možného. Protože, a to je možná taková perlička, ale bohužel pravda – když jsem odcházel z pozice generálního ředitele v Odkolku, tak se rohlík prodával za korunu. Po deseti letech jsem se vrátil a rohlík se prodává velkým zákazníkům zase za korunu. A kde je nafta, kde jsou suroviny? Všechno to uletělo někam úplně jinam, ale my prostě musíme umět naše náklady tomu přizpůsobit.

 

Je pravda, že u potravin je to někdy problém. My jsme měli velkou perníkárnu (už jsme ji prodali) v Pardubicích. Vzpomínám si, jak kvalitní perníky se tam dělaly. Pak přišla elektronická aukce jednoho velkého řetězce, ceny spadly na polovinu a všichni perníkáři začali hledat úspory v surovinách, až z toho perníku udělali cosi, co dávno vypadlo ze všech hitparád prodejů. A to samé platí třeba o uzeninách, o sýrech…, opravdu dobrý párek jsem neměl už roky.

 

Na druhé straně je pravda, že skupina lidí, kteří jsou ochotni si za kvalitu připlatit, posiluje. Vidíme to i na našem sortimentu, že takové ty úplně masové výrobky stagnují a naopak roste poptávka po kvalitním pečivu.

 

Máte více řad výrobků. Které značky vnímáte pro United Bakeries jako stěžejní?

Naše nosné značky jsou samozřejmě Delta a taky František Odkolek – a na toho bychom se chtěli v budoucnu více zaměřit, protože mám osobní pocit, že v minulých letech byl trošku zanedbáván. A přitom to byla pekárna a značka, která měla velmi dobrou pověst a povědomí. Babičky nechodily pro chleba do krámu, ale chodily „k Odkolkovi“, to byl pojem. Takže na to bychom chtěli navázat. Pak máme řadu Cerea, což jsou převážně vícezrnné výrobky, je to řada chlebů a částečně běžného pečiva posunutá směrem k racionální výživě.

 

V srpnu 2013 jste na Zemi živitelce v Českých Budějovicích převzal nový certifikát Český výrobek – garantováno Potravinářskou komorou ČR. Jakého výrobku se toto ocenění týkalo?

Ocenění dostal dětský toustový chléb z řady Toasttip. Je to naše nejnovější řada a představuje výrobky, které mají skutečně jinou chuť – jsou vláčnější, jemnější a příjemnější než běžné tousty, obohacené o vápník či vitamíny. Dětský toustový chléb je skutečně náš prémiový výrobek. Intenzivně jsme na něm pracovali a musím říct, že nám na něj chodí i hodně chvály. Píšou nám maminky, že už dětem jiný výrobek nekoupí…

 

Dalším trendem, na kterém pracujeme, je prodloužení trvanlivosti našich výrobků. Spolupracujeme i s Lesaffre a musím říct, že velmi úspěšně. Našim cílem je prodloužit trvanlivost pečiva, aniž bychom ho zakonzervovávali a cpali do něj éčka. Chceme vyrábět ekologické výrobky, ale aby se s nimi dalo jezdit alespoň po té střední Evropě. To je teď takový největší hit v naší firmě z hlediska výroby a inovací.

 

Netajíte se tím, že chcete vrátit UNITED BAKERIES, a.s., na pozici respektovaného lídra českého pekárenského trhu. Jaká je vaše strategie do budoucna?

Naše strategie je jednak šířka sortimentu a jeho kvalita v tom nejširším slova smyslu - od spotřebitelské až po technologickou - a taky komunikace s našimi zákazníky. My jsme vsadili na to, že s našimi partnery komunikujeme velmi otevřeně, velmi přátelsky, snažíme se jim vyjít vstříc a musím říct, že i zákazníci si pochvalují, že rychle řešíme jejich potřeby, požadavky, přání, že se naše reaktivita významně zvýšila, že se jim s námi příjemně jedná. A pak jsou samozřejmě zase oni více vstřícní vůči našim požadavkům, našim představám.

 

Poměrně intenzivně pracujeme na tom, abychom zdůraznili, že jsme sice jeden koncern United Bakeries, ale že pekárny zůstaly stále regionální. Ve Strakonicích například koupíte bochník chleba tak, jak jsou místní zvyklí – je světlý, nadýchaný, je tam hodně pšenice. Když pojedete do Plzně nebo do Rumburka, koupíte tam zase chleba, který je tmavý, hutný – zkrátka tak, jak jsou na něj zvyklí lidi zase tam. Každá naše pekárna si udržuje vlastní regionální sortiment, který zase nemá nikdo o tři okresy dál. A právě ta diverzifikace pod jedním kloboukem je to, co nám teď poměrně hodně pomáhá při jednáních s odběrateli.

 

Vážíme si každého klienta, nejsme orientovaní tak, že bychom obsluhovali jenom řetězce a ostatní nám bylo fuk. Dodáváme pečivo družstevním prodejnám, nemocnicím, školám, kantýnám a večerkám…, naše zákaznické portfolio je poměrně hodně široké.

 

Můžu se ještě vrátit k té vaší vizi, kam směřujete…

Možná to řeknu takhle – my jsme prošli obdobím - a proto jsme se taky tehdy přejmenovali na United Bakeries, protože jsme byli firma, která měla středoevropskou působnost - byli jsme v Polsku, poměrně hodně na Slovensku, vyráběli jsme v Maďarsku… jenomže se ukázalo, že je to poměrně hodně nejednotné portfolio, protože každá ta země – a speciálně v pekařině – má jiné zvyklosti, jiné tradice, jinou kulturu a řídit takhle 4 teritoria společně se ukázalo jako ne úplně šťastné a perspektivní, takže jsme postupně jednu zemi po druhé opouštěli a letos jsem prodali i poslední slovenské pekárny, které jsme měli. Takže na Slovensku působíme už jenom s dovozem vybraných výrobků a soustřeďujeme se na Česko a případně vývoz výroby do dalších zemí. Tedy vyrábět čerstvé na místním trhu a být schopni vyvážet zajímavé výrobky i do zahraničí. A v tom se vracíme na pozici největšího českého výrobce a takový leadership bychom si chtěli jednoznačně prosadit a udržet, to je naše vize.

 

Co se týče exportu, pomáhá nám i to, že dnes řada našich obchodních partnerů, pokud najde zajímavý výrobek, nabízí ho svým kolegům v Rakousku, Polsku, na Slovensku, a dneska je to přes jejich distribuční centra logisticky méně náročné než rozvážet pečivo po bedýnkách, takže bychom mohli nalézt společnou řeč i v poměru kvalita / cena. I díky spolupráci s vámi - aby to byly výrobky ekologické, bez konzervačních látek, které tu dopravu a rozvoz po zahraničí vydrží.

 

Rozumím tomu správně, že se vám daří dostat se na zahraniční trhy skrze řetězce?

Ano, projekt je v začátcích, ale má velký potenciál…

 

Takže to má i svoji pozitivní stránku…

Jedním z hlavních distribučních kanálů je právě spolupráce s nimi. Většina řetězců, které u nás jsou, je po celé střední Evropě, mají v zahraničí ohromný potenciál, takže to je pro nás odbytová šance jako hrom. A na tom teď hodně pracujeme.

 

Je to tajné?

Tak není to úplně tajné. Klidně si to může vyzkoušet, kdo chce. Není to jednoduché – ostatně mnoho českých pekařů to marně zkouší už od toho zmiňovaného vstupu do EU. Musíte mít opravdu dobré technologie, receptury, postupy, zajištěné hygienické podmínky ve výrobě tak, aby se nemohlo stát, jak se říká „když přijdou švestky, všechno začne plesnivět“, abyste udrželi provoz takový, abyste mohli zákazníkovi říct „ano, tenhle výrobek ti vydrží 14 nebo 21 dní a nemusíš se bát, že je to nacpané chemikáliemi“. Je to určitě jeden z perspektivních směrů našeho rozvoje.

 

Za těch 6 měsíců jsme urazili poměrně velký kus cesty. Když jsem se vrátil, byli jsme v červených číslech, stejně jako většina pekařů, mnozí nám zaručeně věštili brzký konec. Teď jsme se z trablů dostali, výroba nám jde nahoru, poměrně velmi úspěšně, v řádu několika desítek procent. Komunikace s našimi partnery se daří, a přestože jsme teprve uprostřed ročních jednání s těmi největšími, tak zatím všechno jde bez ztráty kytičky, takže věříme, že to bude pokračovat. Jsme největší na trhu, chceme jím zůstat a chceme těm druhým a třetím a čtvrtým utéct co nejrychleji a co nejdál…

 

Děkuji za rozhovor a přeji vám i United Bakeries mnoho úspěchů!

V Praze, dne 3. prosince 2013