Jmenuji se David Huzlík, je mi 43 let a v Penamu působím osm a půl roku. Přišel jsem v roce 2005, tedy rok po tom, co Agrofert koupil Penam od bývalých majitelů a strategie byla zrealizovat významný rozvoj společnosti. Já jsem byl jedním z těch, kteří v té době, samozřejmě společně s generálním ředitelem panem Kurčíkem, byli zodpovědní za akvizice společnosti. Jako finanční ředitel jsem byl v té době zodpovědný za financování společnosti a zmíněné akvizice. Od 1. dubna 2010 působím na pozici výkonného ředitele, zodpovídám za byznys v Česku, na Slovensku a v Maďarsku. Mým zaměřením jsou interní procesy a fungování společnosti, což úzce souvisí s řízením nákladů a podobně.

Mám tři děti a jednu manželku (smích). Rád sportuju, hrával jsem poloprofesionálně fotbal, lyžuju, jezdím na kole. Sport je pro mě takový koníček a ventil, který potřebuji ke svému životu. I když po třech dětech moje postava už tomu neodpovídá, ale pořád mě to baví (smích).

Jak jste se vlastně dostal do Penamu?

Než jsem začal pracovat pro Penam, prošel jsem různými pozicemi u globálních společností jako finanční manažer nebo i CFO (Chief Financial Officer). A někdy v roce 2005 mě oslovil pan Babiš. Jednou v pátek v jedenáct hodin večer mi přišla esemeska: „Dobrý den, zítra v sedm hodin ráno bych se s vámi rád potkal na benzince ÖMV tady u Ikey. Můžete?” Podepsán Andrej Babiš.

Jak jsem to četl, moc jsem tomu nevěřil. Říkal jsem si, to si ze mě někdo dělá srandu. A tak jsem napsal, že ano. A další den ráno jsem se potkal s panem Babišem. Bylo to zajímavé, protože jsem si myslel, že se budeme bavit úplně o jiné pozici v úplně jiné společnosti. On mi koupil kafe a vodu a říká: „Tak mně řekněte něco o sobě.” Tak jsem mu řekl svoje CV a co jsem kde dělal, a požádal jsem ho, aby mi řekl něco o té pozici. A on mně říká: „No, to já už nemyslím, na to člověka máme, ale mám pro vás úplně něco jinýho, zajímavýho.” A pak mi vyprávěl, co chce udělat s Penamem, že chce z té lokální moravské společnosti udělat největší pekařsko-mlýnskou federální firmu a pak možná někdy v budoucnu se podívat i do zahraničí. Měl tyto ambice a říkal „potřebujeme člověka, který se podívá na financování, controlling a bude komunikovat s bankami”. To bylo pro mě velice lákavé. Konečně jsem si mohl vyzkoušet to, co jsem se učil u globálních firem a jestli to zvládnu v reálném čase a bez podpory centrály. Od toho prvního setkání za nějaké dva nebo tři měsíce už jsem byl v Penamu a jsem tady doteď.

To je pěkná historka… Když se vrátím k Penamu - působíte v České republice, na Slovensku, v Maďarsku, můžete srovnávat. Jak vy vnímáte odlišnosti těchto trhů?

Když srovnáváte Česko a Slovensko, asi největší výhoda je to, že jsme dlouhou dobu žili dohromady v jedné federaci, mluvíme skoro společným jazykem, a myslím, že i naše mentalita je podobná. Ty trhy jsou hodně společné, i když na Slovensku jsou větší rozdíly než u nás. V České republice je plus mínus jedna cenová úroveň. Na Slovensku jsou větší rozdíly mezi regiony; např. východní Slovensko má nižší ceny než zbytek Slovenska. Ale co se týká toho základního pečiva a našich výrobků, tak přibližně 90 % z toho, co vyrábíme a nabízíme v Čechách, je stejné i na Slovensku.

Když jsme v roce 2010 přidali Maďarsko, teprve v té době jsme si uvědomili, že jsme mezinárodní firma. A první největší problém byl samozřejmě jazyk. Najednou zjistíte, že se tou svou běžnou češtinou nebo slovenštinou prostě nedomluvíte. Na začátku to pro nás bylo náročné, spousta kolegů se musela začít učit anglicky a museli jsme najít lidi, kteří se i v Maďarsku domluví anglicky. Vyřešili jsme to částečně tím, že jsme najmuli v Maďarsku slovenskomaďarské překladatelky, které nám pomáhaly a dosud pomáhají, hlavně lidem ve výrobě v rámci běžné činnosti. V Maďarsku je jiná i mentalita a co se týká pečiva, i to je výrazně odlišné od českého. Základem je bílý pšeničný chléb v různých alternativách. Maďaři ve srovnání s námi a Slováky mají daleko víc rádi jídlo a dokážou si to užít. Celkově bych řekl, že jí kvalitněji než jíme my a Slováci dohromady, ale to vyplývá asi z té jejich mentality. I kvalita pečiva je podle mě v Maďarsku o poznání lepší než u nás.

Od roku 2004 je Penam, a.s. součástí skupiny AGROFERT Holding, a.s., která v loňském roce koupila německý řetězec pekáren Lieken. Jak vnímáte tuto akvizici?

Podle mě je pro Agrofert obrovský úspěch, že byl schopen koupit největší německou pekařskou společnost se čtyřmi nebo čtyřmi a půl tisíci zaměstnanci, což si myslím, že je pro Čechy úplně neuvěřitelné. A pro Němce taky. To, že koupíte největší německou pekařskou firmu, vypovídá o tom, že i tady lidi umí dělat ten byznys dobře. Takže to je nějaká zpětná vazba i pro nás.

Jaká je situace v pekařině v Německu?

Německo je pro nás nesmírně zajímavý trh, který ale funguje úplně jinak než v Čechách. Je modernější, pekárny jsou daleko průmyslovější. A já si myslím, že nám ukazuje směr, kam se to bude v budoucnosti ubírat i u nás. Nebude to nic rychlého, že za pět let budeme na jejich místě. Ne, je to o kupní síle a i my k tomu budeme muset dospět. Ale ukazuje to ten směr.

Oni vůbec nevyrábí čerstvé nebalené pečivo v našem podání. Všechno je to buďto balené pečivo, “bake off” nebo prostě mražené pečivo, které distribuují maximálně jednou denně. Dneska skoro polovina jejich závozu je pouze na centrální sklady, ani ne k finálnímu zákazníkovi, takže i struktura výroby je jiná. Pro nás je to trh, z něhož se hodně učíme, hlavně po technologické stránce.

Jaké byly reakce na tuto akvizici tady, to si myslím všichni pamatujeme. Bylo to velké překvapení, hodně se o tom mluvilo… Jak reagovali Němci?

První jejich reakce byla taková spíš udivená, když zjistili, že existuje taky někdo mimo Německo a že může být vůbec větší než oni. Jinak si myslím, že Agrofert a pan Babiš je v Německu významný zaměstnavatel a dnes patří k největším českým investorům v Německu vůbec. Takže z tohoto pohledu to Němci myslím vzali. A nyní se spolu snažíme jako dvě sestry spolupracovat. A v neposlední řadě, zejména co se týče technologie, se od nich můžeme učit. Jen pro srovnání: naše největší pekárna - Zelená louka u Prahy, pěkná, moderní pekárna, která je v provozu od roku 2008, vyprodukuje za rok zhruba 18 tisíc tun pečiva. Němci mají jednu fabriku, která toto množství vyprodukuje za měsíc. Takže pak člověk změní i svoje vnímání, co je velká fabrika…

Když říkáte, že technologicky se máte co učit, je to o tom, že nemáte zařízení, které mají Němci, nebo o tom, že vy neumíte řešit problémy tak, jak je umí řešit oni?

Pekárny v Německu mají větší kapacitu, jsou naddimenzované. Když byl u nás na návštěvě pan Hoering, bývalý CEO Liekenu, který je dnes poradce pro Agrofert Německo, o Zelené louce řekl „pěkná, moderní fabrika, akorát strašně malá” (smích). Tak to je první porovnání.

A k těm technologiím? Já si myslím, že od dávkování surovin až po upečení výrobku jsou na tom dnes čeští pekaři srovnatelně. Zařízení je taky podobné s tím rozdílem, že v Německu mají plně automatizovanou výrobu, takže umí dobře nadávkovat suroviny a mají výborné stroje. Ale hlavní rozdíl vidím v tom, že oni věnují daleko větší pozornost finalizaci výrobku po upečení.

Trend je maximálně prodloužit trvanlivost výrobků bez použití éček, to znamená, že je extrémně důležité hotové výrobky opravdu kvalitně a kontrolovaně zchladit, nakrájet a zabalit. A k tomu používají technologie, jako jsou “clean rooms”, kde je zajištěno sterilní prostředí na úrovni operačních sálů. To dokáže prodloužit trvanlivost o několik dnů a samozřejmě to významně zvýší kvalitu finálního produktu. A to jsou ty věci, které my se můžeme učit.

Vnímáte za tu dobu, co působíte v Penamu nějaký vývoj i u nás? Mám na mysli vývoj poptávky ze strany koncových spotřebitelů, zákazníků?

Určitě ano. Za těch osm let jsme zaznamenali výrazný nárůst v kategorii mraženého pečiva, tzv. “bake off” výrobků - s tím se dneska potkáváme na každém rohu. Každý řetězec má dnes svou vlastní mini pekárnu a snaží se tímto způsobem zatraktivnit průmyslové pečivo.

Určitě taky roste kategorie baleného pečiva. V kategorii toustového chleba vidíme každoroční nárůst zhruba o 10 až 15 procent, což souvisí podle mě s mladou generací a vůbec s tím, že lidé mají méně času na přípravu snídaní a podobně.

Pak bych řekl, že začíná posilovat i skupina lidí, která preferuje a dokáže ocenit kvalitu, ale pro průmyslového výrobce je to složité, protože tato skupina není zatím dostatečně silná. Ty průzkumy, se kterými se setkáváme, vyjadřují podle mě spíš přání lidí než skutečnou realitu.

V loňském roce Penam vstoupil do Podnikatelského svazu pekařů a cukrářů ČR a vaše aktivity ve Svazu jsou nepřehlédnutelné. Na řadě akcí jste hlavním sponzorem. Co bylo motivací a jak vnímáte členství a spolupráci se Svazem?

Zatím jsme členem poměrně krátkou dobu, na vyhodnocení spolupráce bychom potřebovali víc času. Jako nový člen Svazu jsme se chtěli samozřejmě ukázat, a proto jsme na řadě akcí vystupovali jako generální partner. Jsme největším členem, takže jsme v tomto viděli svoji úlohu.

Co se týká prodeje, tak jsme dnes jednička na pekařském trhu. A hodně dlouho jsme na úrovni top managementu diskutovali, jestli být, nebo nebýt členem Svazu. A nakonec jsme si řekli, že jako lídr se chceme aktivním způsobem podílet na směřování tohoto odvětví. A také vidíme spoustu problémů, jako je výchova dorostu, komunikace směrem k zákazníkům, komunikace s řetězci. A v neposlední řadě jsme potřebovali zpětnou vazbu. Podle mě je důležité slyšet názory kolegů a to, co se na Svazu projednává. Chceme přispět k tomu, aby pekařina byla atraktivním oborem pro mladé lidi. A myslím si, že i Svaz může lépe komunikovat. To jsou všechno oblasti, na kterých bychom se chtěli podílet.

Krásně jste mi nahrál na další otázku: Jak vidíte budoucnost v pekařině řekněme za 3 nebo 5 let?

My máme tříletý strategický plán. Když jsme ho s kolegy dávali dohromady, snažili jsme se v první řadě definovat, jaké oblasti jsou pro nás důležité a na co se chceme v budoucnosti zaměřit. A to je podle mě základ. Od toho se pak odvíjí, jaké chcete mít technologie a co k tomu budete potřebovat. Já si myslím, že my jsme průmyslový výrobce pečiva, a proto pro nás bude důležité umět vyrobit průmyslové položky pečiva, ať už je to rohlík, chleba nebo raženka, v dobré kvalitě s co nejnižšími náklady.

V budoucnosti bychom chtěli mít tři až pět balených krájených chlebů, které budou dostupné celoplošně po celé republice, budou bez éček a budou zajímavé chutí i svým vzhledem. Jsme přesvědčeni, že se bude rozvíjet kategorie toustového chleba. Dnes máme v této kategorii silné postavení na českém trhu a vidíme příležitosti i v zahraničí. Myslíme si, že se tato kategorie bude vyvíjet i kvalitativně, že se bude zvyšovat tlak na bezéčkové výrobky.

Důležitá je pro nás i kategorie jemného pečiva, ať už jsou to záviny nebo buchtičky. Máme specializovaný závod v Prostějově, který vyrábí pouze jemné pečivo. Ten závod byl postaven v roce 2006, a když o tom pan Kurčík rozhodoval, tak si všichni pekaři ťukali na hlavu a říkali si, jak to mohlo toho člověka napadnout? Protože se všude vyrábělo všechno na všech pekárnách. Dneska tam vyrábíme 450 až 500 tun jemného pečiva měsíčně.
 

A v neposlední řadě si myslím, že bude velký rozvoj v kategorii “bake off” pečiva, že český pekař nebude v horizontu dalších 10 let vozit čerstvé pečivo 10x nebo 4x za den, protože náklady na logistiku jsou nejrychleji rostoucí náklady v rámci Penamu i pekařiny obecně. Myslím si, že prostě dojdeme k tomu, že podíl předpečeného pečiva bude daleko větší, protože v rámci dalších pěti, deseti let se třeba bude jezdit tak, jak je to dnes v Německu - jednou týdně nebo jednou denně.

Mám připravenou jednu otázku, kterou si neodpustím. Zajímalo by mě, jaké jsou vaše zkušenosti s tekutým droždím, které jste od nás relativně nedávno začali odebírat. Vnímáte nějaké změny? Pomohlo vám tekuté droždí např. v optimalizaci výrobního procesu, nebo to byla především finanční záležitost?

Je to kombinace všeho. Samozřejmě je to pro nás nákladově zajímavé. Zároveň ale můžeme lépe kontrolovat procesy, protože dávkování je lépe řízené. A je to svým způsobem posun vpřed. Když se vrátím zpátky k Německu, tak tam je většina surovin dávkovaná plně automaticky. A taková ta představa, že někdo chodí s kyblíkem a dosypává do díží nebo ručně cokoli přidává, to je vždycky spojené s nějakou lidskou chybou. A pokud chceme být průmyslový výrobce a chceme mít celý výrobní proces pod kontrolou, tak si myslím, že právě dávkování je jedna z nejdůležitějších součástí výroby, na kterou se musíme zaměřit. Lidský faktor je důležitý, ale je taky zdrojem největších potenciálních chyb. Pokud to shrnu, je to kombinace nákladové části, je to posun v našich interních procesech a myslím, že i kvalitativně jsme spokojeni a plánujeme další rozvoj.

Otázka na závěr: Jaké pečivo vám nejvíce chutná? Na jaký výrobek z vašeho sortimentu jste opravdu hrdý?

Musím říct, že já jsem chlebový typ. Mám rád naše balené krájené chleby. Kdybych měl jmenovat, tak určitě Zábrdovický, šestizrnný nebo Gurmán – to jsou chleby, které mně osobně chutnají nejvíc. A pokud jde o Zábrdovický chleba, ten vyvinul před lety pan Hebký, tady kousek od naší centrály. Je na trhu už šest let a přesto loni získal ocenění Chléb roku, navíc v kategorii řemeslných chlebů, i když jsme průmyslový výrobce. Takže to asi o něčem vypovídá…

Děkuji za zajímavý a velmi inspirativní rozhovor.