Žila, byla jedna malá kostička droždí.

Nejprve to ale nebyla kostička, byla to neforemná roztečená hmota, ve které žily miliony kvasinek. Maminka a tatínek pocházeli z Francie, a tak když se kvasinky začaly nafukovat a praskat, vydávaly hrčivý zvuk s typickým francouzským „r“.
Přestože prapraprarodiče kostičky pamatovaly francouzskou revoluci ( praprapradědeček byl v jedné čerstvé housce v kapse neznámého barikádníka), naše kostička už se narodila na území Maďarska, v samotném hlavním městě Budapešti. Tam ji lidé ve velké továrně točili na obrovských válcových sítech jako na kolotoči, až z ní oddělili téměř všechnu vodu a pak ji slisovali do podoby kostičky, jak ji známe my. Trochu to bolelo a taky měla při dehydrataci vyschlou pleť, ale co by holka neudělala pro krásu. Protože nakonec z ní byla nádherná hladká kostička o váze pouhých 42 gramů. Každá modelka jí mohla závidět.
Aby jí nebylo zima a neprášilo se na ni, lidé ji zabalili do příjemného stříbrného kabátku s obrázkem modrého slona a taky na ni napsali, kdy byla vyrobena a jak dlouho se může používat. Sama byla překvapena, že vydrží být svěží celých 49 dnů! Taky dostala své jméno.
Začali jí říkat FALA.
Pak ji s ostatními kamarádkami, které byly úplně stejné, zabalili do velké krabice, které naskládali na palety a palety naložili do obrovských aut. V krabici byla tma a zima a kostička se trochu bála. Auto hrozně drncalo, až se jí chvílemi dělalo šoufl od žaludku, hlavně v zatáčkách.
Když přejelo několikero kopců, mostů, vyhnulo se mnoha děrám v asfaltu a některým se ani nevyhnulo (to pak kostičky v krabici úpěly, protože měly naraženou kostrč), přejelo státní hranici a konečně dorazilo do hanácké metropole Olomouc. Kostičky si oddechly, že mají tu hroznou cestu za sebou. V Olomouci je vyložili do hezkého příjemného skladu a tam si kostičky náramně odpočinuly. Po dvou dnech, když už byly úplně fit, je zase naložili do menšího auta, dovezli je do obchodu a tam to byla teprve nádhera.
Kostička se octla v krásném přehledném chlaďáku, kde měla úžasný výhled. Co tam za den prošlo lidí a těch barevných věcí, co tam bylo k vidění! Taky se spřátelila s jedním nízkotučným jogurtem, který se jí začal dvořit a FALA byla v sedmém nebi. Byla z toho láska jako trám.  Pak ale přišla jedna paní a FALU i s jogurtem dala do vozíku a odvezla si je domů. FALA i jogurt byli rádi, že zůstali spolu, ale netušili, co je čeká. Paní je jednoho dne vytáhla z lednice, FALU vysvlékla z jejího kabátku a její krásnou hladkou pleť pomačkala a rozdrobila ji na stovky malých kousků. Pak k ní ještě přidala mnoho dalších potravin a nakonec k ní přilila i její milovaný jogurt. A to nejhorší teprve mělo přijít. Paní je šoupla do trouby, kde bylo nesnesitelné horko a FALA se začala nafukovat a praskat. Za půl hodiny se z ní stal voňavý nadýchaný moučník.
Tak zůstali s jogurtem stále spolu jako jedna duše a jedno tělo a jestli je nesnědli, žijí dodnes….