Čím větší je snaha provozovatelů potravinářských podniků splnit zákonné povinnosti, tím více otazníků se objevuje a státní orgány jsou zahlceny dotazy a žádostmi o vysvětlení některých ustanovení.

Každý z vás se již určitě seznámil alespoň s hlavními zásadami nového nařízení, ale je na čase proniknout i do detailů, a tak se co nejvíce vyvarovat zvýšené pozornosti kontrolních orgánů, která s sebou obvykle nese i finanční „odměnu“ v tom negativním slova smyslu.

Nařízení EU č. 1169/2011 EU o poskytování informací o potravinách spotřebitelům

Evropská komise, ministerstva členských států i profesní svazy v jednotlivých zemích se snaží výrobcům, dovozcům a prodejcům potravin pomoci formou doporučení a dalších vysvětlujících dokumentů.

Jedním z nich jsou „Otázky a odpovědi k nařízení (EU) č. 1169/2011 o poskytování informací o potravinách spotřebiteli“, kterou vydala Potravinářská komora ČR (PK ČR) ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství ČR. Tato velice užitečná příručka je pod názvem „3. revidované vydání otázek a odpovědí k nařízení (EU) č. 1169/2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům“ dostupná ke stažení na informačním portálu foodnet.cz v sekci aktuality / osvěta spotřebitele.

V příručce naleznete konkrétní odpovědi k nejčastěji diskutovaným situacím, jako je dostupnost údajů, velikost písma ve vztahu k ploše obalu, označení složek ve složení, vyznačování alergenů a další.

Pojďme se nyní na tyto situace podívat detailněji.

Dostupnost údajů
Základní údaje, tj. název, množství a příp. obsah alkoholu musí být uvedeny ve stejném zorném poli (nařízení ale neurčuje, zda se musí jednat o přední stranu obalu - tzv. „hlavní zorné pole“).

Velikost písma ve vztahu k ploše obalu
U pravoúhlých nebo krabicových obalů je posuzovanou plochou největší plocha ohraničená hranami obalu. U nepravidelných tvarů (jako jsou např. kelímky, lahve apod.) se posuzuje celá plocha bez dna, víčka a zakřivených částí, které nelze potisknout. Povinná velikost písma je pak podle vyhodnocené plochy 1,2 mm nebo 0,9 mm (je-li největší plocha < 80 cm²), přičemž se měří velikost malého „x“).

V povinné velikosti písma je nutné vyznačovat povinné údaje podle čl. 9. Ostatní text na obale už požadavek na velikost písma splňovat nemusí.

Označení složek ve složení
Mezi upřesněná pravidla, která nebyla dosud úplně zažitá, patří uvádění složek, které se ve složení vyskytují vícekrát. Takové složky je nutné také tolikrát vyznačit. Pokud bude pšeničná mouka ve složení na třech různých místech (součástí podsložek, které jsou odděleně rozepsané), musí být na každém místě vyznačena znovu. Směsné složky musí být rozepsány vždy - i když je jejich obsah nižší než 2 %.

AKTUÁLNÍ SITUACE V POTRAVINÁŘSKÉ LEGISLATIVĚ

Toto pravidlo bylo jen v české legislativě (vyhláška č. 113/2005 Sb.), ale výrobci mimo ČR jej dodržet nemuseli. Směrnice EU 2000/13 to takto striktně nepřikazovala. V nařízení 1169/2011 je ale přísnější formulace a i směsné složky pod 2 % je nutné rozepsat, pokud předpis EU nenařizuje jinak (např. koření, ovoce, zelenina, byliny rozepsány být nemusí).

Ilustrační foto a jiné obdobné formulace u obrázků
Zásadní legislativní požadavek je, že spotřebitel nesmí být klamán. Pokud jsou na obale zobrazeny jiné složky, než balení obsahuje, SZPI při kontrole posuzuje vždy konkrétní případ. Je třeba si uvědomit, že sice mohu použít obrázek, který úplně věrně neodpovídá obsahu, protože chci zvýšit atraktivnost potraviny a její prodejnost, ale hranice jsou omezené. Žádná formulace typu „návrh na servírování“, „ilustrační foto“ apod. mě neopravňuje k tomu, abych na obrázek vyznačila cokoliv. Navíc každá složka ve vyobrazení musí být ve složení doplněna příslušným údajem o jejím množství.

Podle posledního stanoviska Ministerstva zemědělství lze obrázky složek charakterizujících příchuť (nejčastěji ovoce, jehož chuť je tvořena pouze aromatem) zobrazit pouze v případě použití přírodního aroma. Pokud výrobek neobsahuje ovocný podíl nebo přírodní aroma, nelze obrázek ovoce na obale použít.

Vyznačování alergenů
je velmi diskutované téma od zveřejnění textu nařízení v evropském věstníku (seznam sledovaných alergenů je v Příloze II nařízení). Formulaci „Může obsahovat stopy…“ sice lze použít a obvykle ji doporučují auditoři kontrolních systémů z důvodu možné křížové kontaminace, ale pouze za předpokladu, že výrobek obsahuje opravdu jen stopy alergenů. Oficiálně ještě limity stanoveny nebyly, ale SZPI zatím posuzuje stopové množství do max. 10ti násobku meze detekce analytické metody příslušné laboratoře. Kontrolní orgány mají přístroje velice citlivé a je nutné s tím počítat. Na rozdíl od přístupu Slovenska je nutné do formulace zahrnout „stopy“ (Slováci na slově stopy netrvají), protože spotřebiteli by měla být sdělena jasná informace, zda alergen ve výrobku je nebo není a přibližně v jakém množství.

Prodej nebalených potravin
Článek 44 nařízení 1169/2011 EU umožňuje jednotlivým státům přijmout národní pravidla pro prodej nebalených potravin. Požadavky pro označení stanoví § 8 návrhu novely zákona č. 110/1997 Sb. o potravinách v následujícím rozsahu a tyto údaje musí být v místě prodeje (údaje „na vyžádání“ tuto podmínku nesplňují. Prodávající musí spotřebiteli informace poskytnout přímo, spotřebitel o ně nežádá):

• název výrobku,
• alergenní látky,
• datum použitelnosti nebo minimální trvanlivosti,
• země nebo místo původu,
• další povinné údaje dle čl. 10 nařízení resp. Přílohy III - pokud je výrobek „se sladidly“ včetně souvisejícíchupozornění, pokud obsahuje lékořici, kofein, fytosteroly, fytostanoly a jejich estery,
• datum zmrazení - jedná-li se o maso, masné polotovary, nezpracované produkty z ryb.

Na vyžádání poskytne prodávající tyto informace:

• složení výrobku,
• informace o množství složek charakteristických pro danou potravinu.

Potraviny určené pro zvláštní výživu nebo doplňky stravy lze uvádět na trh pouze balené. Sankce za porušení tohoto požadavku zahrnuje § 17 novely zákona odst. 2 písm. l) do maximální výše 3 mil. Kč.

Sankce za správní specifikované delikty byly obecně v návrhu zákona zvýšeny - podle druhu až na 50 mil. Kč.

Přídatné látky
Seznam povolených přídatných látek včetně maximálních limitů a podmínek jejich použití je zpracován do přílohy k nařízení EU č. 1333/2008 - publikována byla jako nařízení 1129/2011 a je použitelné od 1. 6. 2013. Tímto aktem byla zrušena česká vyhláška 4/2008 Sb.

Stále ještě nebyla zpracována oprava chemických názvů, jejich sladění s ostatními předpisy a zvyklostmi v ČR. Kategorizace skupin potravin zmiňovaných v nařízení 1129/2011 je zatím k dispozici jen v angličtině a lze jí použít jako pomocné vodítko.

Kompetentní orgány dostávají stále hodně dotazů na to, kdy lze použít formulace „bez přídatných látek“ případně, kdy je nutné přídatnou látku do složení uvést.

Přídatné látky není nutné vyznačovat v seznamu složek

• pokud se jedná o látky pomocné (tj. zjednodušeně řečeno na začátku výroby ve výrobku jsou a během technologického procesu se spotřebují),
• pokud jsou do výrobku vneseny jinou složkou a v konečném výrobku neplní technologickou funkci.

Formulaci „bez přídatných látek“ lze použít v případě:

• kdy se ve výrobku přídatná látka může vyskytovat, ale výrobce ji záměrně nepřidává,
• musí být vyznačen konkrétní druh nebo skupina aditiv (např. „konzervanty“),
• obsah přídatné látky je pod mezí detekce použité laboratorní metody a toto pravidlo se týká i výše zmíněných případů, kdy není nutné tuto látku ve složení vyznačovat. Pokud je tedy do výrobku jinou směsnou složkou vnesen např. konzervant a neplní tuto funkci ve finálním produktu, musí být jeho obsah ve „stopovém množství“, jinak je tvrzení bez konzervantů považováno za klamavé.

Přídatné látky vzniklé v průběhu technologie (fermentace) se na obal nevyznačují.