S nařízením 1169/2011 EU o poskytování informací spotřebiteli úzce souvisí i další předpisy, které upravují způsob označování některých složek – přídatných látek, jejich terminologii apod.

Základní požadavky k poskytovaným povinným údajům na obale potravin byly publikovány v minulém čísle; dnes bychom si mohli více všimnout označování přídatných látek obecně a L-cysteinu, který je momentálně v zostřeném zorném poli spotřebitelů. Seznam povolených přídatných látek včetně maximálních limitů a podmínek jejich použití je zpracován do přílohy k nařízení EU č.1333/2008 (základ byl publikován jako nařízení 1129/2011) a je použitelný od 1. 6. 2013. Tímto aktem je zrušena česká vyhláška 4/2008 Sb.

Čistota a identita přídatných látek je zpracována do nařízení 21/2012 EU.

Od zveřejnění tohoto předpisu jej ale provází řada nejasností a problémů s jeho použitím nejsou např. nijak definovány skupiny potravin (celkem je jich vyznačeno 18), terminologie také leckdy neodpovídá dalším souvisejícím předpisům, chemické názvosloví se v jednotlivých kapitolách liší, aplikace v praxi je poměrně složitá. Jako jeden z příkladů lze uvést kategorii 6, do které jsou pod č. 6.4. začleněny těstoviny a pod č. 6.5. „nudle“ bez dalšího vysvětlení. Vzhledem k tomu, že do tohoto typu výrobku je povoleno použití barviv, bude se zřejmě jednat o jiný obilný výrobek a nikoliv těstoviny, tak jak má tento název vžitý český spotřebitel.

Evropská komise, která tento předpis vydala, zatím žádné doplňující stanovisko nezveřejnila a tedy ani národní kompetentní orgány se nevyjadřují. Kontrolní orgány hledají způsob, jak tyto požadavky posuzovat v praxi.

Přídatné látky, jak známo, se ve složení na obale vyznačují buď chemickým názvem, nebo E-kódem a předcházet musí označení kategorie – tj. funkce, kterou přídatná látka v potravině zastává. K některým – např. azobarviva (mohou nepříznivě ovlivňovat činnost a pozornost dětí), sladidla (zdroj fenylalaninu, mohou způsobovat projímavé účinky) – musí být připojeno i příslušné upozornění na možné specifické účinky na lidský organizmus.

Pro vyhledávání povolených přídatných látek, informací o podmínkách jejich použití a dalších informací lze využít databázi přídatných látek, která je dostupná na stránkách Evropské komise – DG SANCO (Generální ředitelství pro zdraví a ochranu spotřebitele). https://webgate.ec.europa.eu/sanco_foods/main/?event=substances.search&sub-stances.pagination=1.

Označování přídatných látek na obale

Přítomnost přídatných látek, které byly v potravině použity, musí být uvedena ve složení a označuje se tak, že se uvede název nebo číselný kód E, který se skládá z písmena E a troj- nebo čtyřmístného čísla. Avšak v případě použití přídatných látek oxidu siřičitého a siřičitanů nelze přítomnost těchto látek deklarovat pouze uvedením číselného kódu E, neboť tyto látky jsou považovány současně za alergenní složky, které mohou u citlivých jedinců vyvolat nežádoucí reakce. Při obsahu oxidu siřičitého nebo siřičitanů vyšším než 10 mg/kg nebo 10mg/l musí být na obale uveden úplný název přídatné látky: oxid siřičitý, siřičitany.

Výjimky z označování přídatných látek
Platné právní předpisy stanovují v některých případech výjimku z označování přídatných látek. Na obale určeném pro spotřebitele nemusí být přídatné látky deklarovány ve složení potravin, pokud se jedná o přídatné látky, které se:

• dostaly do potraviny pouze proto, že byly obsaženy v jedné nebo více složkách této potraviny, pokud v konečném výrobku již neplní technologickou funkci,
• používají jako pomocné látky při zpracování. Pomocná látka je zjednodušeně řečeno látka, která je na začátku do výrobku zpracována, ale ve finálním výrobku ji již nenajdeme.

Výše uvedená výjimka se však nevztahuje na přenos aditivních a pomocných látek vyrobených z alergenních složek, kdy musí být na obale uveden jednoznačný odkaz na alergenní složku, ze které aditivní látka pochází.

Rovněž v případě nebalených potravin nejsou informace o složení potraviny a tedy i o použitých přídatných látkách povinné.

Zásada pro přenos přídatných látek
Přítomnost potravinářské přídatné látky je obecně povolena ve složených složkách, enzymech a aromatech v případě, že je povolena v dílčí složce a její množství pak musí odpovídat podílu této složky. Pokud nemá v konečném výrobku technologickou funkci, není nutné ji ve složení uvádět (např. pokud bude sacharin v nakládaných okurkách, které jsou použity do lahůdkářského salátu, v názvu ani ve složení se sladidlo nezdůrazní).

Výše uvedená pravidla se však nevztahují na počáteční a pokračovací kojeneckou výživu, na obilné příkrmy a ostatní příkrmy a na dietní potraviny pro zvláštní léčebné účely určené pro kojence a malé děti.

Označení „bez éček“

Informace o nepřítomnosti konkrétních přídatných látek lze na obale určeném pro spotřebitele uvádět jako dobrovolnou informaci nad rámec požadavků platných právních předpisů pouze za těchto podmínek:

• Označení nesmí spotřebitele uvádět v omyl, pokud se jedná o charakteristiku potraviny.
• Označování nesmí navozovat dojem, že potravina má jiné vlastnosti, když všechny ostatní potraviny mají tytéž. Tvrzení o nepřítomnosti přídatné látky by nemělo být uváděno u těch skupin potravin, u kterých platné právní předpisy použití určitých přídatných látek zakazují.
• Označení potraviny by rovněž nemělo navozovat dojem, že potraviny neobsahující určitá aditiva jsou bezpečnější než potraviny bez těchto aditiv.
• Označení potraviny by rovněž nemělo vyvolávat pochybnosti o bezpečnosti nebo výživové přiměřenosti jiných potravin.

Obvykle uváděným názorným příkladem je, že na obal mléka nelze uvést tvrzení „bez konzervačních látek“ – ze zákona není přídavek konzervantů do mléka povolen a vyznačením tvrzení povyšuji potravinu nad jiné stejné a spotřebitel je tak uveden v omyl. Obdobně na obal výrobků, které je zakázáno barvit, nelze uvést formulaci „bez barviv“ – to by bylo opět klamavé tvrzení.

Obecná věta „bez éček“, tak jak toto logo mají zaregistrováno některé společnosti, je pro spotřebitele zavádějící. Především není zřejmé, o jaká „éčka“ se jedná, některé chemické látky, registrované jako aditiva, mohou být v potravině přirozeně přítomné a dále je E-kódem označen i např. kyslík (E948), kyselina askorbová = vitamin C (E300), karoteny (E160a), chlorofyl (E140), včelí vosk (E941) a jistě by se našlo více argumentů pro spotřebitele, kteří zásadně jakákoliv „éčka“ odmítají.

L-cystein (E 920)
L-cystein hydrochlorid nebo L-cystein hydrochlorid monohydrát.

Jedná se o aminokyselinu, která slouží jako přídatná látka ke kypření chlebových mouk. Snižuje dobu zpracování těsta tím, že mění thiolové skupiny na disulfidové, které tvoří pružnost lepku a zvyšují objem bochníku.

Vyrábí se synteticky z cystinu, který se nachází v hydrolyzovaných bílkovinách keratinu. Ten se nachází v peří a vlasech (vlasy lidí z Číny). Dále se nachází v kůži, kopytech, nehtech i vlně. Hlavním zdrojem cysteinu jsou lidské vlasy a štětiny prasat. Výroba z vlasů je pro potravinářské účely zakázána (nařízení 231/2012 EU, kde jsou stanoveny také požadavky pro jeho čistotu a identitu).

Použití: látka se používá do nekvašeného chleba, chleba, pečiva, chlebové mouky. Dále se látka využívá jako přísada k barvení uzenin, do ovocných šťáv jako antioxidant zabraňující ztrátě vitamínu C. Může být také přítomna v cereáliích i kojenecké stravě. Cystein se používá při léčbě jater a jako prevence při ozařování. Látka se používá také jako prostředek zlepšující růst vlasů a nehtů, jako přídavek do šampónů a krémů.

V EU je látka povolena. V USA je také povolena U.S. Food and Drug Administration – revize k 1. 4. 2012 a má status GRAS = zdravotně nezávadná – potvrzeno k použití do potravin.

V Codexu Alimentarius je evidována standardem STAND 152-1985 Codex pro pšeničnou mouku – max. 90 mg/kg – jako látka zlepšující mouku.

Podle plánu EFSA z r. 2008 je revize plánována na srpen 2013. Tato organizace zkoumala i vliv přídatných látek na životní prostředí a ve své zprávě z 11. 6. 2013 potvrdila, že se jedná o přípravek se zdánlivou schopnosti snižovat vylučování dusíku (~ 20 %), jeho vliv na životní prostředí je nevýznamný.

Zdravotní tvrzení – pro příznivý vliv na lidský organizmus (pomoc při budování proteinu, vliv na normální růst vlasů, nehtů atd.) bylo při posuzování Evropským výborem pro bezpečnost potravin málo vědeckých podkladů, a proto žádná zdravotní nebo výživová tvrzení nebyla schválena. Podle lékařů je L-cysteinu v lidském těle přiměřeně
– dostatečné množství a není nutné ho dodávat formou doplňků stravy. Jediné zdravotní tvrzení se zmínkou o cysteinu zahrnuté do nařízení 432/2012 EU se týká vitaminů – Vitamin B6 přispívá k normální syntéze cysteinu.