Cukrovarnictví patřilo vždy mezi tradiční obory spojené s Čechami a Moravou. Na našem území působily v minulosti stovky cukrovarů, jejich typickou „vůni“ během kampaně si pamatujeme od dětství. Všimli jste si, že nám cukrovary v posledních letech nějak vymizely? Dnes jich je na území celé ČR pouze sedm, takže bychom je měli zapsat na seznam chráněných druhů. Ale jak se to stalo? Na počátku byly ty nejlepší úmysly.

Evropská unie se totiž rozhodla udělat pořádek na trhu s cukrem, který patřil k nejvíce regulovaným částem potravinářství, což mělo mimo jiné za následek, že cena cukru byla v EU třikrát vyšší než jeho světová cena. Když EU prohrála svůj spor se Světovou obchodní organizací, musela svůj cukerný trh liberalizovat, což znamenalo do několika let jej zcela otevřít pro padesátku nejchudších zemí světa, zejména těch, které produkují cukr z cukrové třtiny. V praxi bylo rozhodnuto o snížení dotací pro výrobce cukru i pro zemědělce, kteří pěstují cukrovou řepu.

Všeobecně se očekávalo, že přežijí cukrovary v úrodných oblastech, kde se cukrovce daří a její pěstování je ekonomicky zajímavé. Mezi tyto oblasti patří mimo jiné české a moravské nížiny, zejména ty, kde se nachází úrodná půda, převládají správné teploty a je dostatek vláhy. Na severu Evropy je na řepu příliš chladno, na jihu zase příliš sucho. Takže Česká republika jakoby byla předurčena k pěstování cukrovky.

Aby Evropská komise urychlila zavírání cukrovarů v neefektivních oblastech, nabídla všem cukrovarníkům fi nanční kompenzaci ve výši 730 EUR za každou tunu nevyrobeného cukru, tedy za takzvanou odevzdanou kvótu. Vycházelo se z toho, že v úrodných lokalitách si cukrovar vydělá víc, bude-li fungovat, a v méně výhodných oblastech sáhne po kompenzaci od EU a cukrovar uzavře.

Jenže se trochu pozapomnělo na to, že vlastnická struktura cukrovarů se změnila.Cukrovary se totiž během let dostaly do rukou nadnárodních skupin, které při svém rozhodování o existenci či uzavření jednotlivých závodů zohledňují i jiná kritéria, než je efektivita výroby cukru v každém závodě. Nebyl jsem u toho, když probíhalo rozhodování o uzavření toho či onoho cukrovaru v České republice, ale vím, že neprobíhalo u nás. Kromě toho vím, že uzavřít firmu a propustit její zaměstnance, je v našich krajích mnohem snadnější než v západní Evropě.

Výsledek se dostavil. V právě končící kampani 2008/2009 se cukr vyráběl již jen na sedmi místech v celé ČR. Nejinak dopadly i okolní státy, což ukazuje tabulka. Zatímco u nás proběhlo dramatické snížení výroby již před rokem, v letošní kampani se zavírání cukrovarů odehrálo zejména v Polsku a v Maďarsku. Mezi země, kde se již cukr nevyrábí vůbec, patří dnes Bulharsko, Irsko, Lotyšsko, Portugalsko a Slovinsko.

Vedlejším efektem snižující se výroby cukru je i nižší objem vyrobené melasy, která vzniká jako vedlejší produkt při produkci cukru. Objem vyrobené melasy je tedy přímo závislý na množství vyrobeného cukru. Melasa je vodný roztok zbytkových cukrů a dalších látek, zejména solí, ale také vitamínů a živin.

Jestliže tedy výroba cukru u nás, stejně jako v Polsku, klesla za posledních 5 let o 32%, a v Maďarsku dokonce o 77%, ve stejné míře poklesla i nabídka melasy. A aby toho ještě nebylo dost, současně s reformou cukerného pořádku, zavádí EU povinné přimíchávání biosložky do pohonných hmot, opět s dobrým úmyslem snížit naši (tedy evropskou) závislost na ropě. A hádejte, z čeho se dá vyrábět bioethanol: kromě obilí také z melasy.

Například Cukrovary a lihovary TTD, které provozují výrobu cukru v Dobrovici a v Českém Meziříčí, v současné době dokáží zpracovat veškerou melasu, která vznikne v jejich cukrovarech, při výrobě bioethanolu. A nejedná se o malé množství: jde o zhruba 55% celkové výroby melasy v ČR.

Snižující se nabídka melasy a rostoucí poptávka po ní se nemohly neprojevit v její ceně. Zatímco v České republice cena vyskočila již před rokem, v okolních zemích došlo k masovému zavírání cukrovarů právě před současnou kampaní. Cena melasy tak dosáhla nevídaných hodnot a postihla všechny její tradiční uživatele, ať jsou to lihovarníci, zemědělci nebo výrobci potravin, drožďárny nevyjímaje.