Legenda
Podle legendy vídeňští pekaři pomocí pečiva ve tvaru půlměsíce přispěli během obléhání k odvrácení útoku tureckých vojsk. Obyvatelé Vídně útok Turků očekávali, ale netušili, jakým způsobem chtějí proniknout do města. Jednou, pozdě v noci v jednom pekařství, zaslechli pekaři při přípravě pečiva zvláštní zvuk. Brzy přišli na to, že se Turci snaží prokopat tunel do města. Přemýšleli, jak by varovali ostatní obyvatele. Tu jednoho z nich napadlo upéct pečivo ve tvaru půlměsíce a rozvést ho po celém městě. V době obléhání znali všichni obyvatelé Vídně symbol Turků – půlměsíc, a uvědomili si, co se chystá. Útok byl odvrácen a Turci poraženi. Na památku této události bylo pekařům ve Vídni přiznáno právo péct drobné pečivo ve tvaru půlměsíce, kterému se v němčině začalo říkat Hörnchen, česky rohlík.

Název croissant se začal používat až ve Francii po roce 1770, kdy královna Marie Antoinetta, manželka Ludvíka XVI., zavedla jeho výrobu v Paříži. Ale teprve po roce 1920 začali francouzští pekaři vyrábět croissant z plundrového těsta, jak ho známe nyní.

Tajemství croissantu
Tajemství křehkých vrstev croissantu spočívá ve správné teplotě másla, v překládání, chlazení a rozvalování těsta. Jedno s druhým totiž souvisí – máslo se dobře spojí s těstem jen tehdy, pokud má správnou teplotu. Těsto s máslem půjde dobře rozválet, jen jeli vychlazené. A konečně, typické vrstvičky se vytvoří, pouze pokud těsto několikrát přeložíte a rozválíte. Pro úplnost je nutné podotknout, že receptů na croissant je minimálně tolik, kolik je v něm vrstev. Existují verze s droždím i bez, verze pracující se stejným množstvím másla a mouky,  zato bez vajec… Na chlazení, překládání a válení se však shodují všechny. A výsledek za tu trochu práce stojí.

My vám přinášíme dva recepty: jeden tradiční francouzský a druhý přizpůsobený podmínkám a tradicím v našich pekárnách.