Kromě nejlidnatějšího čínského města, které navíc od roku 2004 vystřídalo nizozemský Rotterdam na postu největšího přístavu světa (co do ročního obratu nákladu), najdete Lesaffre v Číně ještě v dalších šesti městech soustředěných převážně na východním pobřeží země. Ve dvou z nich sídlí výrobní závody (konkrétně ve městech Mingguang a nejnovější pak ve městě Laibin), kde se vyrábí jak čerstvé, tak i sušené droždí, drožďové extrakty a zlepšující přípravky. V Šanghaji a Pekingu jsou situována pekařská centra stejně jako dvě z pěti obchodních zastoupení. Celkově čítá Lesaffre v Číně zhruba 760 zaměstnanců. A jedním z nich je i člen managementu – pan Bertrand de Waegeneire, se kterým si teď budeme povídat o tom, jaké je to pro Evropana přesídlit do Asie – nejrozlehlejšího, nejlidnatějšího a rovněž nejhustěji osídleného světadílu na Zemi.

Jak dlouho jste v Číně?
Do Číny jsem přesídlil v březnu 2010, ale díky své předchozí pozici jsem Čínu navštívil několikrát už dříve, převážně pak proto, abych zde vypomohl s finančními záležitostmi týkajícími se dvou našich nových továren.

Začínal jste tam jako finanční ředitel, pokud se nepletu?
Přesně tak. V Číně jsem pak přešel z úzce zaměřené pozice na pozici širšího záběru – nejen že řídím tři různé finanční týmy, ale mám na starosti také IT.

Jaké byly Vaše začátky v Číně? Přijali Vás kolegové (jako Evropana) bez problémů? Jak už jsem zmiňoval – než jsem se v Číně dostal na tuto pozici, měl jsem několik příležitostí setkat se s místními manažery, především u příležitosti řešení financování stavby dvou nových továren (na droždí a drožďové extrakty). Díky tomu už pak nebylo tak těžké se začlenit do místního týmu (převážně francouzského). S čínskými kolegy to trvalo o něco déle, hlavně kvůli jazykové bariéře.

Je to pro Evropana velká změna jít pracovat do Asie? Jaké jsou podle Vás nejzásadnější rozdíly?
Nejzásadnějšími rozdíly jsou asi jazyk a písmo. A pak je to také rozdílný přístup ke vztahům ve společnosti, protože podle Konfuciova učení je skupina více než jednotlivec.

A teď něco málo k nám blízkému tématu: jaké pečivo patří v Číně mezi nejoblíbenější?
Určitě bych zmínil Mantou – kynuté bulky z pšeničné mouky připravované na páře, nebo Baozi, což je obdoba Mantou s tím rozdílem, že tyto se plní masem nebo zeleninou.

Je teď v Číně také populární trend zdůrazňující zdravé stravování a konzumaci celozrnného pečiva?
Ano. Hlavně ze strany čínské vlády je vidět skutečná snaha o zvýšení kvality zdraví a stravování celkově, což dokazují zaváděná opatření a stále přísnější normy.

Číňané prý nemají příliš v oblibě sladké. Je tedy čínské pečivo více slané než sladké?
Číňané opravdu nejsou příliš na sladké, ale dost se to liší od oblasti či regionu. Zvláště ve velkých městech se velice rychle rozvíjejí pekárny, ale stejně tak i cukrárny.

Jak vypadá taková typická čínská snídaně?
Základem typické čínské snídaně je rýžová kaše, zmiňované Baozi plněné masem, těstoviny, vejce a další teplé pokrmy. Zdejší snídaně obvykle nebývají sladké.

Už jste zkoušel rýžové víno?
Musím se přiznat, že ne. Ale během pracovních obědů a večeří pijí Číňané rádi trošku Baijiu, což je alkohol dělaný z rýže a obilnin (obvykle má okolo 40% alkoholu). Věří totiž, že uvolňuje atmosféru a posiluje vztahy.

A záludná otázka na závěr: umíte jíst čínskými hůlkami?
To je první věc, kterou se zde musíte naučit, pokud chcete přežít! Takže ano, umím jíst čínskými hůlkami. Vidličky a nože zde existují spíše jen ve velkých městech.

Panu Bertrandovi de Waegeneire děkuji za zajímavý rozhovor a přeji, aby i pro něj byl rok hada rokem dobrým a úspěšným!