Za nějaký rok se vrátil do Chorvatska, kde v Rijece, tedy na opačném konci země, zakotvil a dnes tam šťastně žije se ženou a dvěma pohlednými dcerami.

Dejan je Srb. Nedávno jsme spolu strávili dost času na obchodních cestách po Vojvodině, severní části Srbska. Dejan je o pár let mladší než Vlatko, ale během bojů mezi Srby a Chorvaty byl jako voják základní služby povinně v týlových jednotkách a zásoboval frontu municí. Tou municí, která možná pomohla vyhnat Vlatka. Když pak Chorvati o pár let později zase vyhnali Srby zpět z území dnešního Chorvatska, byl už Dejan v civilu. Práce moc nebylo, pracoval pro obchodníka s ojetinami, které dovážel z Budapešti do Bělehradu, pak dělal v baru, poté se stal řidičem náklaďáku a z něj se přes „panského kočího“ vypracoval na obchodního zástupce. Dnes žije na severu Srbska se svou druhou ženou a třemi společnými dětmi.

Oba, jak Vlatko, tak Dejan, dnes pracují pro Lesaffre jako obchodníci, kteří prodávají droždí a přípravky. Osobně se neznají, ale já jsem měl to štěstí, že jsem potkal oba.

Každý z nich mi podal svou verzi konfliktu mezi Srby a Chorvaty v devadesátých letech. Každý z nich je přesvědčen, že ti druzí jsou vinni, zatímco „oni“ jsou jen nevinnou obětí agrese druhé strany.

Ovlivněn médii jsem na počátku věřil verzi, kterou nám sugerovala: hodní Chorvati, zlí Srbové. Pak jsem ale uslyšel i argumenty, které jsou historicky doložené a které trochu relativizují jednostrannost celého konfliktu. Protože nejsem historik, nepronikl jsem do celé věci do všech detailů, ale z líčení na obou stranách jsem dnes přesvědčen, že slušní lidé na obou stranách si tehdy dělali navzájem moc nehezké věci, a určitě nemůžeme říci, že jedni jsou hodní a druzí zlí.

Navíc jsou oba super chlapi, prožili si své, makají, aby uživili rodinu. A až se jednou konečně potkají, opijí se možná spolu do němoty, jak už jsem to jednou mezi Chorvatem a Srbem zažil. I mně se tehdy ráno vstávalo hodně těžko...