Jak se člověk coby 18letý puberťák objeví na brigádě v pekárně?
Byla to jedna z mála možností, jak sehnat v Krnově brigádu bez známostí. Dělával jsem čistě noční, takže jsem akorát spal a chodil na noční. Po měsíci jsem si řekl, že už nikdy více.

Nakonec se však brigáda protáhla na více než 3,5 roku.
A to se ještě střídala s brigádou v muzeu v Krnově.

Poté následovalo muzeum v Jeseníku a nakonec návrat do krnovské pekárny.
Tam jsem se vypracoval až na mistra směny. Do té doby jsem dělal všechno – pecáka, mísiče, zaskakoval jsem za dovolené…

A co tě nakonec „zlomilo“ pro pekařinu?
Náročnost. Výzva. Náš bývalý ředitel vždycky říkal, že prvních pět let člověk pekařinu nenávidí, za dalších pět si zvykne, no a po těch deseti letech už bez toho nemůže být. Pomalu se dostávám do fáze, kdy bez ní nemůžu být.

Využiješ něco z vysokoškolských studií ve své současné práci?
Nebojím se mluvit před lidmi, což se mi hodí například při zákaznických seminářích. Nedávno mě jedna zákaznice potěšila, když mě po semináři chválila za bezvadný výklad, který podle ní musel pochopit i naprostý laik.

Jak bys zhodnotil první půlrok v Lesaffre Česko?
Pozitivně. Občas jsou samozřejmě temnější dny, ale jinak si nemůžu stěžovat. Nejprve tady na mě byli všichni milí, pak mě začali úkolovat a byli u toho milí, teď jsou pořád milí, ale já už je musím občas i odmítat, takže tak nějak čekám, kdy přestanou být milí. (smích)

Od práce v Lesaffre sis sliboval osobní růst a možnost podílet se na vývoji produktů. Splnilo se to?
Ano. Zatím stále rostu a na vývoji se rovněž podílím. Navíc můžu uplatňovat i svoji kreativitu.

V rámci práce pro Lesaffre Česko ses přestěhoval a vlastně vrátil do Olomouce. Jak se ti tady líbí?
Až na bydlení super. Studoval jsem tady a právě z dob studií tady mám spoustu kamarádů, kteří zůstali. A je tady samozřejmě daleko větší kulturní vyžití než v Krnově. S přítelkyní chodíváme pravidelně na improvizační představení do Divadla hudby. Je to něco na způsob Partičky, ale lepší. Opravdu se tam smějeme celou hodinu. Jinak poměrně často chodím do muzea, asi častěji, než by přítelkyně chtěla. (smích) Asi profesionální deformace…

 

Nevím, jaký dojem jste z článku nabyli vy, naši milí čtenáři, my tady v Lesaffre Česko doufáme, že Standa i nadále nebude moci bez pekařiny být.

text: Michala Šoferová

foto: Stanislav Klívar