Navážu na ten Londýn - 6 let po revoluci jste vyjela do Velké Británie…
…kde jsem začínala klasicky – jako au-pair – nic jiného tenkrát ani nešlo, v jedné irské rodině. U toho jsem navštěvovala college – což bylo celodopolední studium angličtiny. Zde jsem během dvou let získala nejvyšší možný certifikát. V college jsem potkala spoustu studentů z celého světa a měla jsem tak možnost poznat i jiné kultury. Každopádně už rozumím tomu, proč chodíval Honza na zkušenou do světa. Tuto zkušenost vřele doporučuji všem mladým lidem. Pokud to bude v mých silách, chtěla bych i své dceři dopřát studium v zahraničí. No a po skončení college jsem z rodiny odešla, procestovala s kamarádkami Skotsko (Loch Ness-ku jsme bohužel nepotkaly) a poté jsem pracovala jako profesionální chůva nejprve u Lorda Wigrama, pak např. v rodině šéfkuchaře a designérky.

Co obnáší taková práce chůvy?
Každopádně je to 12 hodinová práce s komplexní péčí o děti od ranního vstávání až po večerní ukládání do postele. Mívala jsem na starosti 2 stejně staré děti ve věku půl roku až dva roky. Na tomto principu funguje nanny share – tedy sdílení chůvy dvěma rodinami. Prostě taková menší průprava na dvojčata.

V červenci 2000 jste se vrátila do ČR a hned po týdnu nastoupila do Philipsu, který se teprve stavěl na zelené louce v Hranicích na Moravě.
Přesně tak. Chtěla jsem si udělat prázdniny, ale jaksi to nevyšlo. Zavolali mi z agentury a do týdne jsem v Hranicích nastupovala na pozici asistentky ředitele.

A pár let nato převzalo holandský Philips korejské LG…
…a s nimi přišly celozávodní ranní rozcvičky na dvoře, vyhlašování zaměstnance měsíce a nové pravidlo, že si každý z kanceláře musel projít praxí na páse. Takže jsem se pár dnů podílela na výrobě obrazovek. Netuším, kolik z nich bylo nakonec funkčních, ale rozhodně to bylo zajímavé zpestření pracovní doby.

Byla to pro Vás velká změna – přechod z Philipsu o tisíci zaměstnancích – do Lesaffre Česko o pětatřiceti zaměstnancích?
Hlavní změnou je asi to, že teď se osobně znám se všemi kolegy, což ve Philipsu úplně nešlo. Je tady takové rodinné prostředí.

Co máte ráda na své práci?
Rozhodně různorodost. Člověk ráno nikdy přesně neví, jak bude vypadat jeho pracovní den a co ho čeká. Stereotyp opravdu neznám. A pak přátelský kolektiv.

Prozradím na Vás, že máte téměř osmiletou dceru. Poznamenala Vás nějak práce chůvy při výchově vlastního dítěte?
Poznamenalo mě to v tom smyslu, že jsem si řekla, že anglický způsob výchovy – kde v rodině velí dítě – určitě aplikovat nechci.

Ještě nám prozraďte - jak trávíte volný čas?
Můj veškerý volný čas zaměstnávají různé aktivity dcery, kam ji vozívám. Třetím rokem závodně tančí, čtvrtým rokem hraje na klavír a k tomu chodí již 7 let jednou týdně do plavání. Pokud zrovna netrávíme víkendy na tanečních a klavírních soutěžích, tak jezdíváme na různé výlety. Obě milujeme houbaření a letos jsme si ho opravdu užily. A ve zbytku času jsem ráda, že jsem ráda (smích).
 

Děkuji za zajímavý rozhovor (ač bez Loch Ness-ky) a přeji, ať Vám vše vyjde podle plánů.

text: Michala Šoferová

foto: Barbora