Menu

Novinky online

Vlastovicka.cz - pecenie, pekarstvo, pecivo, pekari, casopis


Mám zájem dostávat e-mailem zprávy o novinkách na serveru vlastovicka.cz

Reklama

 

Vlastovicka.cz - pecenie, pekarstvo, pecivo, pekari, casopis

O nás

LESAFFRE ČESKO PŘEDSTAVUJE SVOJI NOVOU KEY ACCOUNT MANAŽERKU

Světoběžnice Simona Wrightová sice pochází z Prahy, část dětství ale prožila na severní Moravě, před začátkem školní docházky se vrátila zpátky do Prahy, po svatbě se přestěhovala na Příbramsko, kde vychovala tři děti, a je tomu zhruba rok, co se kruh uzavřel, a Simona se vrátila do Prahy. Dnes je navíc také hrdou babičkou malé Johanky. Do obchodního týmu Lesaffre Česko nastoupila v listopadu loňského roku.

Soukromá otázka na úvod – proč zrovna Příbramsko?
Lokalitu Dobříšska jsme si vybrali s manželem, protože je to krásný kraj plný lesů, polí, lomů, řek a dalších vodních ploch. Také jsem nechtěla vychovávat děti ve městě, myslím, že v přírodě je to lepší. Vyrostli z nich spolehliví a pracovití lidé. Mělo to na ně určitě příznivý vliv. A podle mě i oni tam byli spokojení. Navíc jsme dost jezdili do Londýna, odkud pocházel manžel, a nějaký čas jsme také strávili v Severním Devonu, takže i ty děti to měly už odmalička pestré.
 

Profesně jsi začínala prací v administrativě, pak coby lektorka angličtiny, až ses stala vedoucí Lidlu.
Některé zkušenosti byly sice těžce zaplacené, ale rozhodně stály za to.
 

K obchodu ses dostala v roce 2006.
Začínala jsem spodním prádlem, což pro mě jako pro ženskou bylo moc fajn. Pak to byly přenosy dat přes optické sítě v drážním prostředí – tzn. různé aplikace, které zvyšují bezpečnost a efektivitu provozu vlaků. A pak už začínají potraviny, konkrétně lahůdkařina s malou odbočkou přes obalový materiál až k droždí.
 

Který trh byl pro tebe nejtěžší?
Asi trh obalových materiálů, kde uzavření jednoho obchodu trvalo minimálně dva a půl měsíce. Většina firem už svého dodavatele obalů má a taková změna je pro ně během na dlouhou trať – jednak je otázkou, jestli vůbec měnit, a pak je taky třeba spotřebovat již nakoupené a naskladněné obaly. Chce to pravidelnou komunikaci a trpělivost.
Na druhou stranu jsem viděla širokou škálu různých provozů a výrob, které už asi nikde jinde neuvidím. O mnohých věcech lidé určitě vůbec nevědí, že se u nás vyrábí.
 

Odkud tě můžou naši zákazníci znát, kde tě mohli potkat?
Pokud sledují sport, konkrétně curling, tak mě můžou znát coby mistryni republiky v curlingu z let 1994–1995 a 1997–1998. Jinak například z různých prezentací společnosti Atlantik, z návštěvních dnů či z ochutnávek anebo z nákupních dnů společnosti Alimpex.
 

Prozradím na tebe, že při práci ještě studuješ.
Začala jsem studovat Vyšší odbornou školu zemědělskou potom, co mi odešly děti z domu, abych se nenudila. (smích) Na jednu stranu je to velký relax, kdy si člověk vyčistí hlavu od práce, jinak je to samozřejmě náročné, hlavně časově, ale přijde mi to smysluplné. Ráda se dozvídám nové věci. Miluji přírodu, zkusila jsem si chovat zvířata a pěstovat rostliny, proto tohle zaměření.


Abychom se dostaly k našemu hlavnímu tématu – máš ráda droždí?
Ano, mám, a to nejen ve sladké podobě. Mám ráda například i drožďovou pomazánku.
 

A voní ti droždí?
Voní, moc. Rozhodně to nenazývám zápachem, ale vůní.
 

Co obnáší práce Key Account Manager v Lesaffre Česko?
Především komunikaci s aktuálními zákazníky a navazování vztahů se zákazníky novými. Strašně dobře se prodává něco, co má dobrou pověst a dobré jméno, což říkám na základě pozitivních reakcí od svých zákazníků.
 

Jak bys charakterizovala trh droždí v České republice?
Český trh, co se týká sortimentu droždí, je pro zákazníka velice pestrý, včetně možnosti koupit si droždí vážené. V řetězcích i na nezávislém trhu se objevují jak naše, tak konkurenční značky. Většina výrobků je dobré kvality, ale jak jsem již zmínila, my máme výhodu dobrého jména a „domácí“ značky.
 

Ještě nám prozraď, co děláš, když zrovna nepracuješ nebo nestuduješ?
Strašně ráda sportuju, i když rekreačně. Jezdívám na chatu, kde si hraju na kutila. Taky si tam vynahrazuju nedostatek pohybu přes týden. Chodím na ryby, na houby… Taky jezdívám na vodu, jednou, dvakrát do roka. V týdnu ráda chodím do společnosti – do divadla, do kina. A po těch letech na samotě musím říct, že jsem hladová po Praze. Stačí procházka jejími zákoutími. Člověk tam vždycky objeví něco nového a kolikrát si vůbec nepřipadá jako v Praze.

 

Prahou jsme začaly a Prahou také končíme.

 

text: Michala Šoferová

foto: Simona Wrightová