Práce hasičů je ale daleko pestřejší, jak jsem se nedávno dozvěděla právě od Luboše. Mezi dobrovolnými a „nedobrovolnými“ hasiči v podstatě není velký rozdíl, i ti dobrovolní musí ovládat všechno to, co hasiči z povolání. A většinou bohužel nejsou voláni k příliš veselým případům. Stejně tak tomu bylo na začátku června letošního roku, kdy byl Sbor dobrovolných hasičů Klenovice povolán do obce Ovčín (spadající právě pod Klenovice), aby odčerpával vodu z laguny, která se zde tvořila vlivem mohutného přívalu deště, a monitoroval celou situaci, neboť vyhlídky na další dny nebyly o moc růžovější.
„Asi týden jsme se tam v pěti lidech střídali co 6 hodin a odčerpávali vodu, aby nedošlo k zatopení rodinných domů a rekreačních chat. Hned první den se stavěla hliněná hráz, chystaly a pokládaly se pytle s pískem,“ vypráví Luboš. Voda byla ale silnější než odhodlání klenovických dobrovolných hasičů zastavit ji, a do sklepů chatek nakonec pronikla.
„Nebylo to ale tak hrozné jako v roce 2002, tehdy tady Lužnice kulminovala na nějakých 5,6 metrech, letos dosáhla asi „jen“ 3,3 metrů,“ dodává Luboš. „Nejnáročnější byl asi souboj s časem a nutnost neustálé přítomnosti. Co mě, ale i kluky ze sboru opravdu zahřálo u srdce, bylo zjištění, že lidi nejsou tak zlí. Úplně neznámí lidi nám nosili svačinky, což bylo úžasné. Bylo vidět, jak moc jsou nám za pomoc vděční,“ ukončuje své vyprávění Luboš. A vděčný za pomoc byl také starosta Klenovic, který dobrovolným hasičům zakoupil prasátko, které pak všichni společně upekli a snědli.
Nechám na vás, co si z tohoto příběhu vezmete. Každopádně já osobně si myslím, že každému, kdo takto bezděčně pomáhal (či pomáhá) někomu dalšímu, ať už známému či neznámému, patří velký dík a klobouk dolů, protože i když bydlíte třeba někde na kopci a voda vás nemusí nikdy potkat, příroda je mocná čarodějka, svou sílu nám dokazuje dnes a denně, a nikdy nevíte, kdy se nezištná pomoc cizích bude hodit také vám. A nemusí se nutně jednat pouze o pomoc při živelných katastrofách.